Julius Zeyer

FANTASTICKÉ POVÍDKY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Vánoční povídka

„A nyní, Theodoro,“ pravil náš hostitel, „nyní přikročme k dessertu.“

To jindy tak všední, nepovšimnuté vyzvání působilo na štědrý večer na všechny přítomné hosty jako magické slovo; věděli jsme všickni co to znamená; při dessertu štědrovečerním povídal nám pan B*** vždy nějakou vánoční povídku.

Theodora, jeho žena, kterou jindy důvěrně jen „Dori“ nazýval, vstala, šla skoro slavným krokem k starodávné, jemně vykládané servantě, pravému to klenotu truhlářské práce z minulého století, vzala tam velkou křišťálovou mísu, která se báječně v světle voskových svíček, hořících v massivních stříbrných, na servantě stojících svícnech jiskřila, a postavila ji se zvláštním hrdým a jemným úsměvem na stůl. Hrdosť její působil obsah mísy: byla to „musika“, kterou Theodora sama svýma jemnýma bílýma rukama byla připravila, a hrdosť její nebyla bez podstaty. Z toho prostého, pradávného, národně štědrovečerního dessertu byla svým uměním, kterému by se byl Brillat Savarin kořil, něco zvláštního utvořila; sušené slívy a hrušky, z kterých „musika“ pozůstává, byly pro paní Theodoru pouze jako nepatrné řádky nějaké suchopárné kroniky, z kterých mocí vlastní inspirace překvapující báseň vykouzlila.

„Říká se, že je musika tak starodávným pokrmem,“ pravil pan B***, „že památka jeho prý už do šedého pravěku zasahá. Obětovalo prý se toto suché ovoce dávným bohům. Lituji jich věru, že jsou svrženi a že se nedočkali zdokonalení, kterého se jejich oběti z ruky Theodory dostalo.“

Theodora se zase usmála, a my všickni vypukli v chvalozpěv. Jak to slušelo tomu bledému, jemnému obličeji pana B***, když s líčenou gourmandisou oranžovou vůni musiky s přimhouřenýma očima, chvějícíma se chřípěma v sebe ssál!

Paní Theodora hladila si bílé vlasy, usmála se tenkráte skoro rozpačité a klepla svého muže jemně stříbrnou lžičkou přes prsty.

„Zdá se mi věru, že by bez musiky vánoční večeře nebyla dokonalou,“ řekla pak za chvilku, „ale moje příprava není ještě vše. Bez povídání o strašidlech neměla by musika tu pravou chuť. Z oběti bohům zasvěcené stal se dessert, je tedy docela v pořádku, aby se z těch bohů také něco stalo. A čím jiným může takový svržený bůh býti nežli strašidlem?“

Celá společnosť tleskala, a pan B*** nedal se dlouho prosit. Ohlížel se několik minut po malé, přítulné jídelně, tak vkusně starým vykládaným nábytkem zařízené, tak mile voskovými svíčkami osvětlené, tak příjemně hyacinthami páchnoucí, a začal pak vypravovati takto:

Na nebi vyšla první ona hvězda, na kterou se na štědrý den děti s tak radostnou nedočkavostí již od samého rána těší. Stála stříbrně záříc nad tmavým lesem, a četná čeládka Červeného dvora sedala se slavnostním naladěním za dlouhý stůl ku štědrovečernímu hodu. Mužští věnovali celou svou pozornosť polívce, která z ohromné mísy vonný dým ku začmouzenému stropu nízké jizby vysýlala, ale ženštiny šeptaly mezi sebou a hleděly soustrastně na mladou, bledou paní, která přesvědčivši se, že vše v pořádku, právě (...)

(......)