Émile Zola

NANA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

JEDENÁCTÁ KAPITOLA

Oné neděle se na dostihové dráze v Buloňském lesíku v prvních červnových vedrech běžela Velká cena města Paříže.

Ráno vycházelo slunce v závoji nazrzlých mlžin. Ale když k jedenácté hodině první kočáry přijížděly do hipodromu v Longchamps, jižní vítr už zametal oblohu, do šedivých mlhovin nadělal dlouhé průrvy, jasné, oslnivé modro se šířilo od obzoru k obzoru. Když se mezi dvěma mraky vyhouplo slunce, všechno náhle vzplanulo: trávník, zvolna se plnící strakatinou kočárů, jezdců i pěších, dosud prázdná závodní dráha se soudcovskou budkou, cílem a návěstními tabulemi, a dále naproti, uprostřed ohrazené pezáže pět symetrických tribun se stupňovitými galeriemi z cihel a trámů. Dál se pak už prostírala jen širá planina, koupala se v poledním slunci, vroubená maličkými stromy a na západě uzavřená zalesněnými svahy saintcloudskými a suresneskými, nad nimiž se tyčil přísný profil Mont-Valérienu. Nana, celá rozčilená, jako by Velká cena měla rozhodnout o celém jejím osudu, chtěla zaujmout místo u zábradlí, hned u cíle. Přijela velmi brzy mezi prvními návštěvníky ve svém landauru se stříbrným kováním, taženém nádherným bílým čtyřspřežím á Ia Daumont, darem hraběte Muffata. Když se objevila u vchodu na turf v kočáře, se dvěma jezdci na podsedních koních a dvěma vznešeně strnulými lokaji vzadu, nastala v davu tlačenice jako při příjezdu královny. Byla v barvách Vandeuvresovy stáje, modré a bílé, a měla nápadnou toaletu: malý živůtek a přiléhavá tunika z modrého hedvábí byly vzadu zdviženy náramným honzíkem, což v té době krinolínových sukní trochu směle podtrhávalo obrysy stehen, šaty z bílého atlasu, rukávy z bílého atlasu, šerpa přes prsa z bílého atlasu, všechno zdobené krajkami prošívanými stříbrem, v němž svítilo slunce. Aby se ještě více podobala žokeji, posadila si furiantsky modrou čapku s bílým perem na účes, jehož žluté pletence jí splývaly na záda, podobny hustému ohonu ryzky. Tlouklo poledne. Do začátku Velké ceny zbývaly ještě více než tři hodiny, Když landaur zajel k zábradlí, Nana se v něm pohodlně uvelebila, jako doma. Z rozmaru vzala s sebou Chvostíka a Ludvíčka. Pes se k ní tulil, zachumlán do sukní, a přestože bylo horko, třásl se zimou , dítě vystrkovalo ze záplavy pentlí a krajek ubohou tvářičku z vosku, na čerstvém vzduchu ještě bledší, a mlčelo. Zato mladá žena bez ohledu na to, může-li ji někdo slyšet, rozprávěla docela nahlas s oběma Hugony, kteří seděli na sedátku před ní v takové spoustě bílých růží a modrých pomněnek, že jim z kytic trčely jen hlavy.

"A tak," říkala, "protože mi šel na nervy, ukázala jsem mu dveře... Teď už dva dni trucuje." Mluvila o Muffatovi, ale pravou příčinu té první hádky mladíkům zamlčela. Jednou večer totiž našel hrabě v její ložnici mužský klobouk, protože měla dlouhou chvíli, sebrala na ulici nějakého chlapíka a přivedla si ho k sobě, hloupost taková, kapric. Teď se bavila tím, že mladíkům sdělovala podrobnosti o Muffatovi:

"Neumíte si představit," pokračovala, (...)

(......)