Hans Christian Andersen
překlad: Božena Hermannová, Oldřich Liška, Jan Rak, Jiřina Vrtišová

POHÁDKY A POVÍDKY II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

TRNITÁ CESTA K SLÁVĚ

 

 

Je stará pohádka: „Trnitá cesta k slávě lovce jménem Bryde, který sice přišel k velké slávě a hodnosti, ale až po dlouhých a mnohých protivenstvích a nebezpečenstvích života.“ Mnohý z nás ji zajisté slyšel jako dítě nebo ji snad jako starší četl a pomyslil při tom na svou vlastní trnitou cestu a na mnohá protivenství, kterých si sotva kdo povšiml. Pohádka a skutečnost jsou si navzájem velmi blízké, ale pohádka má své harmonické rozřešení již zde na zemi, zatím co skutečnost je zpravidla posunuje mimo pozemský život do času a věčnosti.

Světové dějiny jsou laterna magica, která nám v světelných obrazech na černém pozadí současnosti ukazuje, jak dobrodinci lidstva i mučedníci ducha putují trnitou cestou k slávě.

Ze všech dob a ze všech zemí přicházejí tyto lesklé obrazy, každý jen na okamžik, ale přece obrážejí celý život, životní údobí s jeho bojem a vítězstvím. Podívejme se tu a tam na jednotlivce v zástupu mučedníků, v zástupu, který bude stále narůstat, dokud zem bude žít.

Vidíme naplněný amfitheatr; Aristofanova ‚Oblaka‘ vysílají k davu lidí proudy posměchu a veselosti; na jevišti zesměšňují na duchu i na těle nejpozoruhodnějšího muže v Athénách, muže, který byl pro lid štítem proti třiceti tyranům: Sokrata, toho, který ve vřavě bitvy zachránil Alkibiada a Xenofonta, toho, jehož duch se vznášel nad bohy starověku a který sám je mezi diváky; zvedl se s lavice a postavil se dopředu, aby smějící se Athéňané mohli vidět, jsou-li si on a jeho karikatura na jevišti podobni; a tam před nimi stojí vztyčen, povznesen vysoko nad všechny.

Ty, šťavnatý, zelený, jedovatý bolehlave, ty bys měl být znakem Athén, a ne oliva.

Sedm měst se hádalo, které je rodným městem Homérovým, totiž až po jeho smrti. Ale dokud žil? Podívejte se, jak chodí těmi městy, odříkávaje své verše, aby se uživil; přemýšlením o zítřku mu šedivějí vlasy. On, nejmocnější věštec, je slepý a osamocený; ostré trní rve plášť krále básníků na kusy.

Jeho písně ještě žijí a jen jimi žijí bohové a hrdinové starověku.

Z východních i západních zemí přicházejí obrazy, vlna za vlnou, místně i časově tak navzájem vzdálené, a přece každý představuje týž kus trnité cesty k slávě, na níž rozkvete bodlák teprve tehdy, když se má zdobit hrob.

Pod palmami přicházejí velbloudi, bohatě naloženi indigem a jinými drahocennými poklady. Vladař té země je posílá tomu, jehož písně jsou radostí lidu, slávou země; ten, kterého závist a lež zahnaly do vyhnanství, je nalezen. Karavana se blíží k městečku, kde si našel útočiště; branou vynášejí mrtvolu chudého člověka; karavana se musí zastavit. Mrtvý je ten, koho hledají: Firdausí. – Vždy a všude je cesta k slávě trnitá.

Na mramorových schodech paláce v hlavním městě Portugalska sedí Afričan, má hrubé rysy, odulé rty, černé kudrnaté vlasy a žebrá.

Je to věrný otrok Camoensův; bez něho a měděných mincí, které mu lidé házejí, by musel jeho pán, ‚pěvec Lusovců‘, zemřít hlady.

Teď stojí na Camoensově (...)

(......)