Hans Christian Andersen
překlad: Božena Hermannová, Oldřich Liška, Jan Rak, Jiřina Vrtišová

POHÁDKY A POVÍDKY II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

O HLOUPÉM HONZOVI
STARÝ PŘÍBĚH ZNOVU VYPRÁVĚNÝ

 

 

Na venkově stál starý dvůr a v něm žil starý zeman. Měl dva syny, tak moudré, že i poloviny té jejich moudrosti by bylo bývalo dost. Chtěli se ucházet o královu dceru, což mohli, protože princezna dala vyhlásit, že si vezme za muže toho, kdo prokáže nejlepší výmluvnost. Oba zemanovi synové se tedy celý týden připravovali – byla to nejdelší lhůta, kterou k tomu měli, avšak jim stačila, neboť měli již předem veliké vědomosti, a to je vždy užitečné! Jeden uměl nazpaměť celý latinský slovník a tři ročníky místních novin, jak od začátku, tak pozpátku; druhý zase byl obeznámen se všemi paragrafy cechovního zákona a se vším, co má vědět každý představený cechu, takže mínil, že se může účastnit rozhovorů o státních záležitostech; kromě toho uměl vyšívat šle, neboť měl vkus a obratné prsty.

„Princeznu dostanu já!“ prohlašovali oba.

Otec jim tedy dal každému krásného koně. Ten, který uměl nazpaměť slovník a noviny, dostal vraníka jako uhel černého, a ten, který byl moudrý jako sám starší cechu a uměl vyšívat, dostal bělouše jako mléko bílého. Namazali si koutky úst rybím tukem, aby jim pusa lépe jela. Všechno služebnictvo se sběhlo na dvoře podívat, jak budou nasedat na koně. Vtom přišel třetí bratr, neboť byli vlastně tři; ale nikdo ho za jejich bratra ani neměl, protože nebyl učený jako druzí dva; říkali mu hloupý Honza.

„Kam se chystáte tak nastrojeni?“ zeptal se.

„Ke královskému dvoru, vymluvit si královskou princeznu! Cožpak jsi neslyšel, co vybubnovávali po celé zemi?“ A vypravovali mu to.

„Safraporte, to tam musím taky!“ řekl Honza. Bratři se mu vysmáli a odklusali.

„Tatínku, dejte mi také koně!“ zvolal Honza. „Dostal jsem velikánskou chuť oženit se. Když si mě princezna vezme, tak si mě vezme. A když si mě nevezme, vezmu si já ji!“

„To jsou hloupé řeči!“ prohlásil otec. „Tobě koně nedám, vždyť nedovedeš kloudně promluvit! Tvoji bratři, to je jiná, ti jsou chlapíci!“

„Když mi nedáte koně, vezmu si kozla, je můj!“ prohlásil Honza. „Však mě unese!“ Sedl si rozkročmo na kozla, zaryl mu paty do boků a rozjel se na silnici. Holá – to se to jelo! „Už jedu!“ volal hloupý Honza a dal se do zpěvu, že se to rozléhalo.

Zato jeho bratři jeli zcela tiše. Nepromluvili ani slovo, musili přemýšlet o všech skvělých nápadech, s nimiž chtěli přijít, protože to musí být nějak vyšpekulováno!

„Hali halo!“ provolával Honza. „Už jedu! Podívejte, co jsem našel na silnici!“ A ukázal jim mrtvou vránu, kterou cestou sebral.

„Hlupáku!“ řekli mu. „Co s ní?“

„Dám ji princezně!“

„Jen jí ji dej!“ řekli mu se smíchem a jeli dál.

„Hali halo! Už jedu! Podívejte, co jsem teď našel, to se nenajde na silnici každý den!“

Bratři se znovu obrátili, aby se podívali, co Honza má.

„Hlupáku!“ řekli mu. „Vždyť je to starý dřevák s uraženým vrškem. Ten taky dáš princezně?“

„Taky!“ prohlásil Honza. Bratři se dali do smíchu, rozjeli se a ujeli mu daleko napřed.

„Hali halo! Už jedu!“ (...)

(......)