Hans Christian Andersen
překlad: Božena Hermannová, Oldřich Liška, Jan Rak, Jiřina Vrtišová

POHÁDKY A POVÍDKY II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PRASÁTKO NA PENÍZE

 

 

V dětském pokoji bylo tolik hraček! Až nahoře na skříni stála hliněná pokladnička ve tvaru prasátka, a to mělo samozřejmě na zádech štěrbinu, která byla ještě nožem rozšířena, aby se do prasátka daly vstrčit také stříbrné tolary. A byly tam už dva, kromě mnoha jiných drobných mincí. Prasátko už bylo tak plné, že ani chrastit nemohlo, a to je nejvyšší cíl, ke kterému to až takové prasátko může přivést. Teď stálo nahoře na obrubě skříně a shlíželo na všechny věci v pokoji. Dobře vědělo, že za peníze ve svém břichu by si to mohlo všechno koupit, a to už pozdvihne sebevědomí!

Ostatní na to myslili rovněž, i když o tom nemluvili, protože tu byla ještě jiná látka k hovoru. Zásuvka v prádelníku byla pootevřena, a tam teď vstala velká loutka, už trochu starší a se slepovaným krkem; vykoukla ze zásuvky a povídala: „Pojďme si zahrát na lidi, to je vždycky nějaká zábava!“ A tu nastal velký ruch, i obrázky na stěnách se obrátily, aby ukázaly, že také mají zadní stranu, ale ne snad že by takhle chtěly vyjádřit nesouhlas.

Byla půlnoc, oknem svítil do pokoje měsíc – zadarmo jim takhle prokazoval službu. Teď měla hra už začít a kdekdo byl pozván, dokonce i dětský kočárek, který přece patří k větším hračkám. „Každý má svoji čest,“ povídal, „všichni nemohou být urozeného původu, někdo také musí dělat něco prospěšného, jak se říká!“

Prasátko jediné dostalo pozvání písemně. Stálo totiž příliš vysoko, a tak se hračky domnívaly, že ústní pozvání by neslyšelo. Také ani neodpovědělo, zda přijde, neboť nechtělo přijít. Vždyť když se chtělo zábavy zúčastnit, mohlo se z ní těšit i doma, nahoře na skříni, a podle toho se přece ostatní mohli zařídit a také to udělali.

Malé loutkové divadlo se hned samo postavilo, aby prasátko vidělo, co se na něm hraje; chtěli začít s komedií, potom měl přijít čaj a cvičení pro rozum; také hned začali. Houpací kůň mluvil o treningu a plemenné ušlechtilosti, dětský kočárek o železnici a parní síle – to přece všechno patřilo k jejich oboru a mohli o tom hovořit. Hodiny začaly rozkládat o politice, vždycky věděly, kolik (...)

(......)