Hans Christian Andersen
překlad: Božena Hermannová, Oldřich Liška, Jan Rak, Jiřina Vrtišová

POHÁDKY A POVÍDKY II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

BĚŽCI

 

 

Byla jednou vypsána cena, vlastně dvě ceny, menší a větší, za největší rychlost, ale ne snad v jediném běhu, ale za rychlost vůbec, během celého roku.

„Já jsem dostal první cenu,“ povídal vítězně zajíc. „Vždyť je tu ještě spravedlnost, a pak – našinec má v porotě příbuzné a dobré přátele! Ze však druhou cenu dostal hlemýžď, pokládám skoro za urážku!“

„Kdepak,“ prohlašoval kůl v plotě, který byl svědkem při rozdílení cen, „je přece zapotřebí také vzít v úvahu píli a dobrou vůli, já jsem alespoň slyšel, jak tohle říkalo nemálo úctyhodných osob. Hlemýžď ovšem potřeboval půl roku, aby překročil práh u dveří, ale také si při tom spěchu zlomil ve stehně nohu. Žil jenom pro ten svůj běh a běžel s celým svým domkem! – Toho všeho je nutno si vážit, proto také dostal druhou cenu!“

„Na mne přece také měli vzít zřetel,“ povídala vlaštovka; „nikdo nedovede létat nebo zatáčet se v letu rychleji než já, a kde jsem také už všude byla!“

„Jo, to už je vaše neštěstí,“ řekl kůl v plotě, „jste moc nestálá, přelétavá! Jak u nás začne mrznout, hned letíte pryč. Nemáte žádnou lásku k vlasti! Vás nemůžeme vzít v úvahu!“

„Ale kdybych strávila celou zimu v mechu,“ povídala vlaštovka, „a prospala ji tam, přišla bych v úvahu?“

„Opatřte si potvrzení od mechové žínky, že jste polovinu soutěžní doby prospala ve vlasti, potom přijdete v úvahu.“

„Já jsem si věru zasloužil první cenu, nikoliv druhou,“ povídal hlemýžď. „Vždyť přece vím, že zajíc utíkal vždycky jenom z prohnanosti, kdykoliv si myslil, že mu hrozí nějaké nebezpečí. Já jsem se pustil do té soutěže v běhu jako do životního úkolu a ve službě jsem se zmrzačil! Měl-li někdo dostat první cenu, tedy především já! Ale já z toho nedělám žádné pozdvižení, to se mi hnusí!“

A odplivl si.

„Já mohu nevývratně obhájit, že obě dvě ceny, alespoň pokud šlo o můj hlas, byly uděleny podle spravedlivých zřetelů!“ řekla stará zeměměřičská značka z lesa, která byla členem rozhodčího sboru soudců. „Já se při svém jednání řídím vždycky rozvahou a potrpím si na pořádek a přesné propočty. Již sedmkrát se mi dostalo té cti, abych rozhodovala při udílení ceny, dodnes se mi však nepodařilo prosadit svůj názor. Vždycky jsem vycházela z nějakého jistého předpokladu. Pro první cenu jsem vždycky vybírala poslední písmeno z abecedy a pro druhou jsem postupně počítala písmena, jak jdou za sebou od začátku. Teď jistě poznáte, že poslední písmeno v abecedě je z, ž nepočítám, to je takový divný zvuk, a co je divné nebo zvláštní, to vždycky přeskočím. Proto jsem navrhla na první cenu zajíce. A osmé písmeno od počátku je h, proto jsem také navrhla na druhou cenu hlemýždě. Příště postoupím zase o písmeno dál. – Ale ve všem musí být vždycky nějaký pořádek a musíme se v každém případě něčeho pevného přidržet.“

„Já bych byl hlasoval sám pro (...)

(......)