Hans Christian Andersen
překlad: Božena Hermannová, Oldřich Liška, Jan Rak, Jiřina Vrtišová

POHÁDKY A POVÍDKY II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VÍTR VYPRÁVÍ O VALDEMARU DAAOVI A JEHO DCERÁCH

 

 

Když vítr přeběhne po trávě, tráva se čeří jako voda v jezeře; když přeběhne po obilí, obilí se vlní jako moře. To je rej větru. Ale poslechni si jeho vyprávění. Všechno vyzpívá a jinak to zní mezi stromy v lese než v průdeších, škvírách a trhlinách zdí. Vidíš, jak vítr tam nahoře žene mraky, jako by to bylo stádo ovcí? Slyšíš, jak tady dole vítr vyje otevřenou branou, jako by byl strážcem a dul na roh? Tak nějak zvláštně zafičí do komína a odtud do krbu. A tu oheň zaplápolá a zapraská, zasvítí hluboko do světnice. Je tu tak teplo a útulno, příjemně se tu sedí a poslouchá. Ať jen vítr vypráví! Zná víc pohádek a příběhů než my všichni dohromady. Poslyš teď, jak vypráví: „Húú – ú! A pořád dál!“ ozývalo se celou tou písničkou.

 

-----

 

„Při Velkém Baeltu stojí starý dvorec s tlustými červenými zdmi,“ povídá vítr. „Znám tam každý kámen, poznal jsem jej už dřív, byl z něho vystavěn hrad maršálka Stiga na ostrohu. A ten hrad musil být zbořen! Kámen se znovu objevil a byly z něho jinde nové zdi, nový dvorec, byl to dvorec Borreby, který stojí ještě dnes.

Viděl jsem a poznal urozené muže a ženy, celé rody, jak tam bydlily a jak se tam střídaly; teď budu vyprávět o Valdemaru Daaovi a jeho dcerách!

Valdemar Daae chodil s hlavou hrdě vztyčenou, vždyť byl z královského rodu! Dovedl víc než ulovit jelena a vyprázdnit džbánek. – Však ono se to ještě ukáže, říkával.

Jeho paní si pyšně vykračovala v rouchu ze zlatého brokátu po vyleštěné parketové podlaze. Nádherné čalouny pokrývaly zdi a nábytek byl drahocenný, umně vyřezávaný. Paní přinesla do domu stříbrné a zlaté příbory. Německé pivo leželo ve sklepě, pokud tam vůbec ještě něco leželo. Ohniví vraníci ržáli ve stáji. Byla všeho velká hojnost na dvorci Borreby – tenkrát, když tam ještě bylo bohatství.

A děti tam byly, tři křehké panenky, Ida, Johanka a Anna Dorotka, ta jména si ještě pamatuji.

Byli to lidé bohatí a vznešení, narodili se v nádheře a v nádheře vyrůstali! Húúú-ú! A pořád dál!“ zazpíval vítr a pak pokračoval ve vyprávění.

„Tady jsem neviděl, jako v jiných starých dvorcích, aby urozená paní seděla se svými děvečkami v síni a předla na kolovratu. Tahleta hrála na zvučící loutnu a k tomu zpívala, ale ne vždycky staré dánské písně, ale popěvky v cizí řeči. Bylo tu živo a rušno, přicházeli sem vzácní hosté z blízka i z dáli, hudba se ozývala, poháry cinkaly, nemohl jsem je přehlušit! Byla tu pýcha a okázalá nádhera, panstvo, ale ne Pán!

Bylo to tehdy právě večer před prvním májem. Letěl jsem ze západu, na pobřeží západního Jutska jsem viděl lodi rozdrcené bouří na padrť, hnal jsem se přes vřesoviště a přes zalesněné břehy dál přes Fyn a pak jsem se dostal přes Velký Baelt. To už jsem hučel, sotva jsem dechu popadal.

A tu jsem ulehl k odpočinku na pobřeží Sjaellandu, poblíž dvorce Borreby, tam, kde tenkrát ještě stával les s nádhernými duby.

Přišli tam mladí chasníci z okolí a sbírali klestí a větve, (...)

(......)