Hans Christian Andersen
překlad: Božena Hermannová, Oldřich Liška, Jan Rak, Jiřina Vrtišová

POHÁDKY A POVÍDKY II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

LOUTKÁŘ

 

 

Na parolodi byl mezi cestujícími postarší již muž s tak radostným výrazem v obličeji, že to jistě byl nejšťastnější člověk na zemi, pokud ovšem tvář nelhala. A muž říkal, že také nejšťastnější je, slyšel jsem to přímo z jeho úst. Byl to Dán, můj krajan, a byl divadelním ředitelem cestující společnosti. Celý svůj soubor měl s sebou, ve dvou velkých bednách, byl to loutkář. Říkal, že mu jeho vrozenou dobrou náladu ještě očistil nějaký absolvent polytechniky, a tento pokus také způsobil, že dosáhl naprostého štěstí. Nerozuměl jsem mu z počátku, ale on mi pak svůj příběh vypověděl, a tady ho máte.

„Bylo to ve Slagelse,“ říkal, „tam jsem pořádal představení na dvoře pošty, a měl jsem tam skvělé divadlo i publikum, ještě naprosto nedospělé, až na několik starých dam. Tu přijde jakási osoba v černém, muž, který vypadá jako student, usedne, směje se vždycky přesně tam, kde se má smát, také ve správnou chvíli tleská, byl to zkrátka neobvyklý divák. Nedalo mi to, abych se ho nezeptal kdo je, a dověděl jsem se, že absolvoval polytechniku a byl poslán na venkov, aby tam poskytoval lidem poučení. V osm moje představení skončilo, protože děti musí přece brzo na kutě a vždycky je třeba dbát na pohodlí publika. V devět hodin začal kandidát polytechniky se svými přednáškami a pokusy, a teď jsem byl zase já jeho posluchačem. Bylo velmi zajímavé slyšet to a vidět. Většinou jsem na to byl moc hloupý, jak se říká, ale přece jenom jsem si pomyslil: Nemohli bychom my lidé objevit něco, co by prodloužilo dobu, kterou tady prožíváme, než nás zahrabou do země? Muž prováděl jenom malé divy, takové celkem lehké věci, vzaté rovnou z přírody. Ale za časů proroků a za dob Mojžíšových by se byl takový kandidát polytechniky jistě stal jedním z mudrců v zemi a ve středověku by ho byli upálili. Celou noc jsem nespal, a když jsem příští den dával představení a kandidát tam opět přišel, dostal jsem teprve patřičnou náladu. Kdysi mi jeden herec říkal, že když hraje roli milovníka, myslí jenom na jedinou posluchačku, pro ni že hraje a jinak na celé divadlo zapomene. Podobně tomu bylo s mým kandidátem polytechniky, také on byl jediným posluchačem, pro kterého jsem hrál. Když představení skončilo, byly všechny loutky vyvolány před oponu a mne pozval kandidát k sobě na víno. Hovořil o mé komedii a já jsem mluvil o jeho vědě, a myslím, že jsme měli z obojího stejné potěšení. Hlavní slovo jsem však měl já, protože v jeho vědě bylo příliš mnoho věcí, které sám nedovedl vysvětlit, jako na příklad to, že kus železa, který padá spirálou, stane se magnetickým. Totiž, co to znamená: že na něj sestoupí duch; ale kde se tam ten duch bere? ‚Celý svět je řada zázraků‘, povídal kandidát, ‚ale my jsme jim už tak zvykli, že je nazýváme všedními věcmi!‘ A mluvil a vysvětloval, že to nakonec bylo, jako by mi otevřel hlavu, a poctivě jsem se přiznal, že kdybych nebyl už starý chlap, hned bych šel na polytechniku a učil se tam, jak se dostat světu na kobylku. A to (...)

(......)