Hans Christian Andersen
překlad: Božena Hermannová, Oldřich Liška, Jan Rak, Jiřina Vrtišová

POHÁDKY A POVÍDKY II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

CO DĚLÁ TÁTA, TO JE VŽDYCKY SPRÁVNÉ

 

 

Budu ti teď vyprávět příběh, který jsem slyšel, když jsem byl malý. Kdykoliv si na něj od té doby vzpomenu, po každé se mi zdá ještě mnohem krásnější. S příběhy to je jako s mnoha lidmi, stářím jim přibývá pořád na kráse, a to je na nich právě tak hezké!

Byl jsi přece na venkově, ne? Viděl jsi tam nějakou opravdu starou selskou chalupu s doškovou střechou: bují na ní mech a býlí, na hřebenu střechy bývá čapí hnízdo, čáp tam nesmí scházet. Zdi bývají nakřivo, okna nízká, ba, jen jedno jediné se dá otvírat. Pec se tam rozvaluje jako tlusté bříško a šeřík se sklání přes plot a za plotem bývá kaluž vody s kachnou nebo s kachňátky, hned pod strupatou vrbou. Nu, a pak tam bývá pes na řetěze, který na každého štěká.

Zrovna taková chalupa byla u nás na venkově a v té chalupě bydlili manželé, sedlák a selka. Z toho mála, co měli, mohli se přece jen bez jednoho obejít – byl to kůň, který se pásával na kraji příkopu u silnice. Hospodář na něm jezdíval do města, sousedé si ho půjčovali a spláceli sedlákovi službu službou. Pro selku a pro sedláka by však bývalo bylo ještě užitečnější, kdyby koně prodali nebo kdyby jej vyměnili za něco, co by jim bylo ještě k většímu prospěchu. Ale co to mělo být?

„Tomu ty, táto, budeš nejlíp rozumět!“ pravila žena. „V městě je teď trh, zajeď tam a prodej koně nebo ho dobře vyměň! Co uděláš, je vždycky správné. Jeď na trh!“

A pak mu uvázala šátek kolem krku, to přece jenom dovedla lépe než on. Udělala mu dvojitý uzel, vypadalo to švihácky, pak mu dlaní očistila klobouk a políbila ho na teplá ústa. A sedlák odjel na koni, kterého měl prodat nebo vyměnit. Inu, táta se v tom vyzná!

Slunce pálilo, na nebi nebylo ani mráčku. Na cestě se prášilo, bylo tam tuze mnoho lidí, kteří měli namířeno na trh, na vozech, na koních i pěšky. Bylo náramné parno a na cestě nikde ani stínu.

Po silnici hnal jeden člověk krávu, byla tak roztomilá, jak jenom kráva může být. Ta jistě dává výborné mléko! pomyslil si sedlák. Dostat ji tak, to by byla znamenitá výměna. „Jářku, ty tam s tou krávou! Pojď sem na slovíčko! Podívej, kůň, jak si aspoň já myslím, má větší cenu než kráva, ale mně je to jedno! Já mám větší užitek z té krávy. Nechceš ji vyměnit?“

„Proč ne?“ řekl muž, a tak spolu měnili.

Stalo se, a tak sedlák mohl obrátit, vždyť přece pořídil, jak zamýšlel. Ale když už si jednou usmyslil, že pojede na trh, tak chtěl jet na trh, jen se tam podívat. A tak šel dál se svou krávou. Pospíšil si, i kráva přidala do kroku, a tak brzy dostihli muže, který vedl ovci. Byla to pěkná ovce, pěkně vykrmená a s pěknou vlnou.

„Tu bych, panečku, rád dostal!“ myslil si sedlák. „U nás na kraji příkopu by měla pastvy až až a v zimě bychom si ji mohli vzít k nám do světnice. Bylo by od nás vlastně správnější chovat si ovci než krávu. Tak co, neuděláme výměnu?“

Inu, to se muži, který měl ovci, docela líbilo, a tak spolu měnili a sedlák šel pak se svou ovcí dál po silnici. U plotu spatřil (...)

(......)