Hans Christian Andersen
překlad: Božena Hermannová, Oldřich Liška, Jan Rak, Jiřina Vrtišová

POHÁDKY A POVÍDKY II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

TETIČKA

 

 

Tetičku jsi měl znát! Byla roztomilá – totiž nebyla vůbec roztomilá v pravém slova smyslu, ale byla milá a hodná a svým způsobem komická, prostě právě taková, že o ní člověk mohl mluvit, když se mu zachtělo někoho trošku pomlouvat a tropit si z něho šašky. Hodila by se výborně do veselohry, a to jen a jedině proto, že žila pouze pro divadlo a vše, co s ním souvisí. Byla to čestná žena, ale agent Hrubeš, kterému však tetička říkala Hrubián, tvrdil, že je divadlem úplně posedlá.

„Divadlo je mi školou,“ říkávala tetička, „je pramenem mých vědomostí, tam jsem si osvěžila znalost biblické dějepravy, vždyť přece ‚Mojžíš‘ nebo ‚Josef a jeho bratři‘ jsou tak skvostné opery! Z divadla mám také své znalosti světových dějin, zeměpisu i lidí. Z francouzských her znám pařížský život, kluzký, ale nanejvýš zajímavý. Jak jsem plakala nad ‚Rodinou Riquebourgovou‘, když se tam muž upije k smrti, aby ona dostala svého mladého milence! O ano, kolik slz už jsem prolila za těch padesát let, co mám v divadle předplatné!“

Tetička znala každou hru, každou kulisu, každou osobu, která právě v divadle vystupovala nebo vůbec kdy vystoupila. Skutečně žila jen po těch devět měsíců divadelní sezóny. Léto bez letních her bylo dobou, ve které stárla, kdežto večerní představení, které se protáhlo přes půlnoc, jí bylo prodloužením života. Neříkala jako jiní lidé: „Už bude brzy jaro, čáp je tady!“ Nebo: „Noviny píší, že už jsou první jahody.“ Ona naopak zvěstovala příchod podzimu: „Viděl jste, už začalo předplatné divadelních lóží, teď už se začne hrát!“

Hodnotu a polohu bytu určovala tetička jedině podle toho, jak byl daleko od divadla. S těžkým srdcem opouštěla uličku za divadlem a jen nerada se stěhovala do široké ulice opodál, kde měla bydlet v osamělém domě.

„Doma musí být mé okno divadelní lóží. Není přece možné sedět a být zabrán sám do sebe, je nutno vidět lidi! Ale teď bydlím, jako bych se byla vystěhovala na venkov. Chci-li vůbec vidět nějaké lidi, musím jít do kuchyně a sednout si na umyvadlo, jen tam se mám na co dívat. Když jsem bydlela ve své uličce, viděla jsem přímo do bytu obchodníka se lnem a do divadla jsem měla jen tři sta kroků, kdežto nyní tam mám tři tisíce kroků zrovna granátnických.“

Tetička bývala nemocná, ale ať se jí vedlo jakkoli špatně, divadlo nikdy nezameškala. Jednoho večera, když jí lékař nařídil, aby si dala na nohy obklad z kvásku, poslechla ho sice, ale do divadla jela i s obkladem z kvásku na nohou. Kdyby tam tak zemřela, to by ji bylo těšilo. Vždyť Thorvaldsen také zemřel v divadle, a to tetička nazývala blaženou smrtí.

Neboť nebeskou říši si jistě nedovedla představit bez divadla. To nám tam sice nebylo slíbeno, ale je přece možné si to domyslit. Vždyť tolik výborných herců a hereček, kteří žili před námi, musí mít i nadále nějaké působiště.

Z divadla vedl do tetiččina pokoje elektrický drát. Telegram přicházel každou neděli ke kávě. Tetiččiným elektrickým drátem byl pan Sivertsen z divadelní (...)

(......)