Hans Christian Andersen
překlad: Božena Hermannová, Oldřich Liška, Jan Rak, Jiřina Vrtišová

POHÁDKY A POVÍDKY II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PRADĚDEČEK

 

 

Pradědeček měl požehnaný život, byl velice moudrý a hodný, a my všichni jsme si ho vážili; pokud se pamatuji, říkali jsme mu vždycky dědečku, ale když se narodil mému bratru Frederikovi syn, povýšil na pradědečka. Většího povýšení se už nedožil! Všechny nás měl nesmírně rád, ale zdálo se, že naše doba se mu příliš nezamlouvá. „Staré časy byly dobré časy,“ říkával, „rozvážné a solidní. Teď je ve všem takový chvat a všechno se obrací vzhůru nohama. Mladí mají hlavní slovo a mluví o samotných králích, jako by jim byli rovni. Každý člověk z ulice může namočit hadr do špinavé vody a vyždímat ho na hlavu počestnému člověku!“

Při takové řeči pradědeček obvykle docela zčervenal ve tváři. Ale za chvíli se na ní opět objevil jeho laskavý úsměv, a potom se ozvala slova: „Nu budiž! Možná, že se trochu mýlím. Stojím ještě oběma nohama ve starých časech a nemohu se pevně uchytit v těch nových, jak je teď Pán vede a vládne jimi.“

Když pradědeček mluvíval o starých časech, tu jako by se vrátily a objevily se přede mnou. V duchu jsem jel zlatým kočárem s jezdci, viděl jsem cechy, jak stěhují štíty v průvodu s hudbou a prapory, ocital jsem se v útulných vánočních světnicích s jejich kostýmy a hrou na zástavy. Ovšem že se v té době dalo i mnoho věcí odpudivých a hrozných, že vplétali lidi na kola a že se prolévala krev, ale všechna ta hrůza měla v sobě cosi přitažlivého. Tolik pěkných věcí jsem slyšel, o dánských šlechticích, kteří dali sedlákovi svobodu, a o dánském korunním princi, jenž zrušil obchod s otroky.

Bylo velmi milé slyšet pradědečka, jak o tom vypravuje, slyšet události, ke kterým došlo za jeho mladých let. Přesto však byla doba, která jim předcházela, ze všech nejkrásnější, nesmírně silná a velkolepá.

„Drsná byla,“ říkával bratr Frederik, „zaplať Bůh, že jsme z ní už dávno venku!“ a říkával to pradědečkovi rovnou do očí. Neslušelo se to, ale přesto jsem si Frederika velmi vážil. Byl to můj nejstarší bratr a říkával, že by mohl být mým otcem; říkal vůbec hodně komických věcí. Studoval s nejlepším prospěchem a v otcově kanceláři si vedl tak znamenitě, že se mohl záhy zúčastnit obchodů. Dědeček s ním mluvíval velmi často, ale vždycky se rozhorlili a debatovali. Celá rodina říkala, že si nerozumějí a nebudou rozumět nikdy, ale ač jsem byl tenkrát ještě hodně malý, pochopil jsem, že jeden nemůže bez druhého být.

Pradědeček naslouchal se zářícíma očima, když mu Frederik vykládal nebo předčítal o pokroku ve vědě, o objevu přírodních sil, o všech význačných událostech naší doby.

„Lidé jsou chytřejší, ale ne lepší!“ říkal dědeček. „Vynalézají nejhroznější ničivé zbraně, kterými by se navzájem vyhladili!“

„Tím rychleji aspoň válka skončí!“ říkal Frederik. „Nebude zapotřebí čekat sedm roků na požehnání míru! Svět má dostatek krve, je někdy třeba pustit mu žilou!“

Jednoho dne mu vyprávěl Frederik skutečnou událost z naší doby, ke které došlo v jednom malém státě. Starostovy hodiny, velké radniční hodiny, (...)

(......)