Hans Christian Andersen
překlad: Božena Hermannová, Oldřich Liška, Jan Rak, Jiřina Vrtišová

POHÁDKY A POVÍDKY II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VELKÝ MOŘSKÝ HAD

 

 

Byla jedna malá mořská ryba z dobré rodiny, ale na jméno se už nepamatuji, to ti řeknou učenci. Tahle rybička měla osmnáct set sourozenců, všechny stejně staré. Neznali matku ani otce, musili se hned o sebe starat a plovat, ale to byla velká zábava. Vody k pití měli dost, moře celého světa, na potravu nemyslili, té byla vždycky hojnost. Každá ta rybička jednala podle své chuti a ke každé se pojil její příběh. Na to ovšem žádná nemyslila.

Slunce svítilo do vody, jeho světlo obklopovalo rybky kolem dokola, a dole pod hladinou bylo nesmírně jasno. Nejpodivuhodnější tvorové žili v tomto světě, některé ryby byly tak veliké, až to nahánělo hrůzu; měly obrovskou tlamu a mohly těch osmnáct set sourozenců pohltit, ale ti na to ani nemyslili, protože žádná z drobných rybek se dosud v takovém obrovském jícnu neoctla.

Malé rybičky se držely pohromadě jedna vedle druhé, plovaly v houfech podobně jako sledi nebo makrely. Ale když tak byly v nejlepším a na nic nemyslily, spadla náhle mezi ně se strašným zvukem jakási dlouhá, těžká věc, která jako by neměla konce. Táhla se dál a dál, a když některou z rybek zasáhla, rozmačkala ji nebo jí zasadila takovou ránu, že se z ní už nevzpamatovala. Všechny rybky a větší ryby ode dna až k hladině se hnaly zděšeně pryč. A ta věc, která mezi ně tak násilně vnikla, klesala hlouběji a hlouběji a byla pořád delší a delší, na míle dlouhá, procházela celým mořem.

Ryby a mušle, všechno, co plove, leze nebo se dává pohánět proudem, cítilo tuto věc, obrovskou a neznámou, jakéhosi mořského úhoře, který se mezi nimi tak náhle octl.

Co to však bylo za věc? Nu, my to víme! Byl to obrovský, na míle dlouhý telegrafní kabel, který lidé položili mezi Evropou a Amerikou.

V místech, kde byl kabel spuštěn, nastalo mezi právoplatnými obyvateli moře zděšení a rozruch. Létající ryba vyskočila nad hladinu, jak nejvýš mohla, štítník vylétl nad moře tak vysoko jako výstřel z pušky, neboť tak vysoko může vylétnout. Jiné ryby zamířily ke dnu a hnaly se tak prudce, že se tam dostaly ještě dávno předtím, než bylo kabel vůbec vidět. Poděsily tresky i platýze, kteří klidně plovali u mořského dna a pojídali tam jiné mořské tvory.

Několik sumýšů se tolik poděsilo, že si vyplivli vlastní žaludek, ale přesto zůstali na živu, protože to sumýši dovedou. Mnoho humrů a ráčků opustilo svoje brnění a musili tam nechat i kosti.

Ze všeho toho zděšení a zmatku se osmnáct set sourozenců rozprchlo a už nikdy se nesetkali ani nepoznali. Jenom tak deset jich zůstalo na jednom místě, a když se chovali několik hodin klidně, překonali první nápor strachu a začali být zvědaví.

Rozhlíželi se kolem sebe, dívali se vzhůru i dolů a byli přesvědčeni, že v hlubině vidí hroznou věc, která je tolik postrašila a vyděsila i ostatní ryby, velké i malé. Ta věc ležela na dně, kam jen dohlédli, a byla velmi tenká; nevěděli ovšem, jak se může nadout nebo jak je silná. Docela klidně tam ležela, ale oni si myslili, že má třeba za (...)

(......)