Honoré de Balzac
překlad: Kamil Fiala

DÍVKA SE ZLATÝMA OČIMA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Ve chvíli, kdy de Marsay zapomínal všeho a pociťoval touhu přivlastniti si na vždy tohoto tvora, obdržel uprostřed své rozkoše ránu dýkou jež pronikla skrz na skrz jeho srdcem, poprvé umrtveným. Paquita, která ho silně zdvihla vzhůru jako by ho chtěla pozorovati, zvolala: Oh! Mariquita.

- Mariquita! zvolal mladý muž, zrudnul vím teď vše, o čem jsem chtěl dosud pochyboval

Skočil ke skříni, kde byla uzavřena dlouhá dýka. Na štěstí pro ni a pro něho byla skříň zavřena. Jeho zuřivost se touto překážkou zvýšila; nabyl však opět klidu, sňal svůj nákrčník a šel k ní s tak divoce významnou tváří, že Paquita, aniž znala, jakým zločinem se provinila, pochopila nicméně, že se jedná o její smrt. Vrhla se tedy jediným skokem na konec pokoje, aby unikla osudnému uzlu, který jí chtěl de Marsay otočiti kol krku. Nastal zápas. S obou stran svižnost, mrštnost a životní síla byly stejné. Aby zápas ukončila, hodila Paquita pod nohy svého milence podušku, čímž způsobila, že upadl, a použila lhůty, kterou jí tato příznivá náhoda skytla, aby zatáhla za spoušť vzpruhy, načež následoval poplašný signál, mulat přišel chvatně. V okamžiku skočil Christhemio na Marsaye, povalil ho a položil mu na prsa nohu, patou obrácenou ke krku. De Marsay pochopil, kdyby se vzpíral, že byl by rozdrcen na jediný Paquitin pokyn. 

- Proč chtěls mne zabiti, miláčku? řekla mu. 

De Marsay neodpověděl. 

- Čím jsem se ti znelíbila? řekla mu. Mluv, vysvětlíme si to.

Henri uchoval si lhostejné držení silného muže, který se cítí přemoženým; chladná zdrželivost, mlčelivá, zcela anglická, jež značila chvilkovou resignací vědomí vlastní důstojnosti. Ostatně přes to, že byl uchvácen hněvem, pomyslil již na to, že by bylo neopatrné, aby přišel ve styk se spravedlností tím, že by zabil tuto dívku z nenadání, aniž připravil vraždu tak, že by měl zaručenu beztrestnost.

- Miláčku, pokračovala Paquita, řekni mi, nenech mě bez rozloučení v lásce! Nechtěla bych uchovati v srdci onu hrůzu, kterous tam vložil. Budeš mluviti? řekla a dupnula hněvně.

De Marsay v odpověď vrhl na ni pohled tak dobře vyjadřující: zemřeš! že Paquita skočila na něho.

- Dobrá, chceš mne zabíť? Způsobí-li ti moje smrt radost, zab mě!

Dala znamení Christemiovi, který zvedl nohu s mladého muže a odešel, aniž dal svým vzezřením na jevo, že si odnáší dobrý či špatný úsudek o Paquitě.

- Hle muž! řekl si de Marsay, ukázav s ponurým posunkem na mulata. Není oddanosti mimo oddanost, která poslouchá přátelství, aniž ho soudí. V tomto muži máš pravého přítele.

Dám ti ho, chceš-li, odvětila, bude ti sloužiti se stejnou oddaností, jakou má ke mně, když mu tak poručím.

Očekávala slovo odpovědi, pak pokračovala s něhyplným přízvukem.

- (...)

(......)