Eduard Bass

PRAŽSKÉ A JINÉ HISTORIE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Pan učitel
Historka morální

Nelze říci, že by měl kurát Matoušek na ministranty štěstí. Od té doby, co ztratil pěšáka Kieswettra, nevydržel mu ministrant déle než soudek mešního. Infanterist Škvára kradl šikovateli Binningrovi „přesčasy“; pobožný infanterist Nevěřil nakazil čtyři ošetřovatelky; dragoun Vaca to přetáh o velkonocích o tři dny; infanterist Kameník se jakžtakž držel, ale uprostřed mše dostal tercianu a klepal se obden v posteli; a nejhorší ze všech byl ta sviňa Sliwinski, který uštipoval z mináže pečeni, olizoval dorty a nakonec vychlastal celou zásobu mešního. Kurát Matoušek už si nevěděl rady; na komandovaného ministranta se nevzmohl, a co mohlo ve špitále choditi, to byl samý nevěrec a darebák. Ležel jednou na pětaosmdesátce jeden ze zásobáren, náramně pozorně poslouchal kurátovy proslovy, za svaté obrázky vlídně děkoval a i jinak byl milý a uctivý. Ale když na něj kurát udeřil, zda by mu nešel ministrovat, ukázalo se, že je to – s odpuštěním – žid. Toť se ví – ze zásobáren! Kuráta Matouška div tehdy neranila mrtvice, když se ten Polický přiznal. Takové spousty svatých obrázků, a on všecky posílal ženě do obchodu, aby je rozdávala dětem jako reklamu, s vytlačeným vzadu razítkem firmy!

Pak už nebyla s kurátem žádná řeč. Vypomáhal si, jak to šlo, klení a sakrování ministrantům dávno odpustil i na nějaké to víno sem tam nekoukal, ale pořádku v bohoslužbě nedosáhl. A to ho rmoutilo, protože byl sice tlustý a takto veselý, ale před oltářem si připadal jako před nepřítelem a dbal nesmírně na vážnost situace.

Jednou se přihnal do nemocnice rozezlen, protože mu ministrant zase nepřinesl kabát a čepici a on musel s biretkem a v rochetce od pohřbu do města. V koutě u schodou čekala na něho sestřička Herethusa.

„Velebný otče,“ zašveholila na něho, když viděla, že se mračí, „velebný otče, na dvaapadesátce máme přírůstek, ischias, z toho by mohl být ministrant.“

„Zas takové dřevo, sestřičko?“

„Nikoliv, velebný otče, je to prý inteligent, učitel.“ Kurát Matoušek se rázem vzchopil. Učitel! To byla jeho touha a sen! Učitel – to je přec něco jiného. Ten už má přisluhování v krvi!

Hrnul se tedy na dvaapadesátku, třetí postel vlevo. Tu ležel, trochu zkroucený, ale s očima měkkýma jako beránek. Kurát se hned dal do řeči. Učitel Chramosta se bránil, ukazoval na bolesti v noze a potíže při chůzi. Ale čím déle mu kurát vysvětloval výhody ministrantství, tím více ochabovalo jeho zdráhání. A když pak velebný pán promluvil mezi čtyřma očima s primářem a vrchním štábním, ukázalo se, že ischias učitele Chramosty je zatvrzelý případ, který sice okamžitě nepřekáží ve vykonávání lehčích služeb, ale přesto musí být delší dobu svěřen lékařskému ošetřování v nemocnici.

Tento nález působil na zdravotní stav učitele Chramosty přímo zázračně. Odpůldne vybelhal se z postele, kvečeru šoural se po chodbách a ráno již provázel kuráta do kostela.

Jakživ neměl kurát Matoušek takové asistence, jako když se zapracoval učitel Chramosta. (...)

(......)