Eduard Bass

PRAŽSKÉ A JINÉ HISTORIE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Podkop

Skaliskatá stráň pod hradbami vyhřívala se v květnovém slunci a tři hoši, rozvalení na samém úpatí hradeb, cítili se jedinými pány celého svahu od zdiva až dolů k potoku. Jen málo chodců přešlo zaprášenou silnicí, po níž tehdy ještě nejezdila elektrická tramvaj; z polí za vilou Bělkou svítily prořidlými okraji obilí střepiny skla a smály se máky a chrpy.

Jindřich Hozák, nejmenší z hochů, ležel na břiše a pozoroval tajemný život v malém úseku trávníku: jakási mšice pobíhala zděšeně ze stvolu na stvol a mravenec hmoždil se se strašlivými překážkami, jež mu hoch z kamenů a větviček kladl do cesty. A trávník takto zblízka pozorovaný vyrůstal v očích Hozákových v tajuplný prales předpotopních obrů rostlinných a byl pln podivného a záhadného života.

„Je to zvláštní,“ řekl konečně, „že se mravenec nedá odvrátiti od své cesty. Čím víc má překážek, tím více se s nimi pere.“

Druhý hoch, ležící opodál s kloboukem přiklopeným na oči a žvýkající sladké stéblo mladé trávy, mrskl po Hozákovi zlenivělým pohledem a řekl:

„Kdyby tě viděl Kanděra, jak trápíš nebeský hmyz! Jindřichu Hozáku, řekl by, jest mi vás prohlásiti za nevyléčitelného tyrana. Vaše duše jest již v útlém mládí tak černá nepravostí, že by ani mikroskop neobjevil na ní světelného místečka!“

„Mýlíš se. Praotec blech nebrání volnému badání v přírodě. A pak miluje z hmyzu pouze druh Aphaniptera. Pro ostatní nemá zájmu.“

„Praotec blech už se dlouho tak nerozčilil jako včera v respiriu. Cos mu řekl, Minkusi?“

Vytáhlý hlavatý hoch, sedící nahoře opřen o hradby, podíval se pomalu na oba kamarády. Jmenoval se Svoboda, Karel Svoboda, ale odjakživa se mu říkalo, bůhvíproč, Minkus. Jen profesoři měli proň jiné jméno, když mezi sebou hovořili o mravném chování kvinty B. Pak slul Karel Svoboda pouze „tajný zloduch celé třídy“.

„Neřekl jsem nic zlého, Kvíčalko. Nerad rozčiluji staré pány. Ale někdo pustil salamandry do akvária s americkými losůsky a salamandři je sežrali. Praotec blech byl dost sprostý, že začal vyšetřování u mne. Co je mně po amerických losůscích?“

„A co jsi mu řek?“ ptal se dychtivě Josef Junger, přezdívaný Kvíčalka, a obrátil se na bok.

„Požádal jsem ho, aby klidně uvážil morální důsledky, jestliže nařkne hodného studenta beze všech důkazů. A pak přišla velká debata; Praotec byl pln záludné ironie a neobyčejně chladnokrevný. Věděl jsem, že mi nedá celou hodinu pokoj, a já si chtěl přečísti Sport a hry. Tož jsem Praotce vyprovokoval: projevil jsem velmi klidně svůj soukromý názor, že blechy jsou svinstvo a mimoto že nepatří do učebné soustavy v kvintě. Praotec se chytil jak čolek na žížalu; soptil celou hodinu a já moh klidně pod lavicí číst.“

„Je to hrůza: Kanděra je profesor přírodopisu na střední škole a pro samé odborné studium blech nerozeznal by snad psa od čuby.“

Hozák kopl dvakráte do trávy a řekl zvolna:

„Minkusi, dej si pozor. Kanděra má něco za lubem. Když jsem si kupoval párek, litoval tě školník nesmírně a mluvil cosi o tajemném (...)

(......)