Michail Bulgakov
překlad: Alena Morávková

BÍLÁ GARDA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

9

Plukovník Bolbotun ztratil sedm kozáků a sedm koní, devět vojáků bylo raněno. Urazil půlkilometrový úsek od Pečerského náměstí k Reznikovské ulici a tam se znovu zastavil. Ustupující junkerské rojnici přispěchala na pomoc posila s jedním obrněným vozem. Šedivá neohrabaná věžatá želva se připlazila po Moskevské a třikrát za sebou zabrblala na celý Pečersk. Rány provázené ohnivým ohonem komety připomínaly šelest suchého listí. Bolbotun seskočil ze svého hřebce, podkoní odvedli koně do uličky a pluk couvl o kousek k Pečerskému náměstí, zalehl v rojnicích a začal neslaný nemastný souboj. Želva zabarikádovala Moskevskou a čas od času rámusila. Přizvukovala jí občasná prskavá střelba z pušek z ústí Suvorovské třídy. Tam ležela ve sněhu rojnice, která odtáhla pod Bolbotunovou palbou z Pečerského náměstí, a současně posila, jež se dostavila takto:

„Dr-rr.“

„První družina?“

„Rozkaz.“

„Okamžitě přesuňte dvě důstojnické roty na Pečersk.“

„Rozkaz. Drrr… Pí… Pí… Pí…“

Na Pečersk dorazilo čtrnáct důstojníků, tři junkeři, jeden student, jeden kadet a herec z divadla miniatur.

Běda, jediná prořídlá rojnice samozřejmě nestačila. Dokonce ani podporovaná želvou. Želvy měly původně přilézt čtyři. Můžeme tvrdit, že kdyby se připlazily, plukovník Bolbotun by byl nucen vyklidit pozice na Pečersku. Ale nepřiplazily se.

Stalo se to proto, že velitelem druhého vozu hetmanovy obrněné divize, složené ze čtyř prvotřídních strojů, byl jmenován chvalně známý praporčík Michail Semjonovič Špoljanskij, který osobně převzal v květnu 1917 z rukou Alexandra Fjodoroviče Kerenského svatojiřský kříž.

Byl černovlasý, měl hladce vyholené tváře, hedvábné kníry a podobal se nápadně Evženu Oněginovi. Brzo po tom, co přijel z Petrohradu, získal popularitu po celém městě. Proslavil se jako výtečný recitátor svých vlastních veršů nazvaných „Saturnovy kapky“ v klubu PRACH, jako nedostižný organizátor básníků a předseda místního básnického spolku „Magnetický Triolet“. Mimoto se mu nikdo nevyrovnal v řečnictví, dále velel jak vojenským, tak civilním vozům, vydržoval si operní balerínu Musju Fordovou a ještě jednu dámu, jejíž jméno jako pravý džentlmen nikomu neprozradil, topil se v penězích a štědře půjčoval členům „Magnetického Trioletu“.

Pil bílé víno

hrál oko

koupil si obraz „Koupající se Benátčanka“

v noci žil na Kreščatiku

ráno v kavárně „Bilboquet“

přes den ve svém útulném pokoji v nejlepším hotelu „Continental“

večer v PRACHu

za ranního kuropění psal vědeckou práci „Úloha intuice u Gogola“.

Hetmanské město padlo o tři hodiny dřív, než mělo především proto, že Michail Semjonovič večer 2. prosince 1918 prohlásil v PRACHu Stěpanovovi, Scheierovi, Slonychovi a Čeremšinovi (vedení „Magnetického Trioletu“):

„Je to všecko jedna verbež. Hetman i Petljura jakbysmet. A Petljura si navíc potrpí na popravy. Ostatně, v tom není podstata věci. Začínám se nudit, protože jsem už dávno neházel granáty.“

Po večeři v PRACHu, kterou platil, doprovázel (...)

(......)