Miguel Cervantes
překlad: Josef Bojislav Pichl

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl první
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola třicátá čtvrtá

Pokračování povídky o nesmyslném všetečníku.

Tak jako se říkává, že vojsku bez vůdce a hradu beze hradního špatně se daří, musím říci, že mladé, vdané paní ještě hůře se vede bez muže, pakliže bez důležité příčiny ji opustí. Mně je za tvé nepřítomnosti tak zle a tak nemožno, déle v ní trvati, že, nenavrátíš-li se rychle, do domu svých rodičů se odeberu a dům tvůj beze vší dohlídky zůstavím; nebo ta dohlídka, kterou tys tu zanechal, pakliže vůbec to jejím jest úřadem, jak se mi zdá, vice o svou zálibu nežli tvůj prospěch dbá. Poněvadž vím, žes člověk moudrý, netřeba mi více pověděti, aniž byloby dobře, abych více řekla.

Anselmo list ten obdržel a zvěděl z něho, že Lotario byl již útok započal a že Camila bezpochyby tak se zachovala, jak on si přál. Potěšen takovouto zprávou, odpověděl Camile ústně, aby nižádným způsobem obydlí své neopouštěla, protože on co nevidět domů se navrátí.

Camila se nad touto odpovědí Anselmovou podivila a jest do ještě větších rozpaků jí přivedena: ona nyní nevěděla ani, má-li doma zůstati, ani má-li ke svým rodičům odejíti; neb zůstala-li doma, byla její počestnost v nebezpečenství, a odešla-li, jednala proti rozkazu svého manžela. Odhodlala se konečně k horšímu, totiž že doma zůstane, s tím předsevzetím, že nebude Lotariovi se vyhýbat, aby služebnictvu nedala příležitosti, o tom mluviti; ano ona i litovala slov, jež byla svému manželi psala, obávajíc se, aby nepřišel na myšlénky, že byl snad Lotario něco neslušného na ní zpozoroval, což mu zavdalo příčinu k zapomenutí povinné jí uctivosti. Avšak na svou cnostnost spoléhajíc důvěřovala v Boha a své šlechetné smýšlení a měla za to, že všem slovům Lotariovým bude moci odolati, aniž muži svému nač si stěžovati bude, aby v mrzutost a svár jej nezapletla. Ano ona přemýšlela, jakým spůsobem by Lotaria u Anselma omluviti mohla, kdyby se jí ptal, co bylo pohnútkou, že mn onen list byla psala. V tomto úmyslu, který spíše z dobrosrdečnosti a poctivosti, než z moudrosti a opatrnosti pocházel, při nejbližší příležitosti Lotaria poslouchala a on tenkráte tak pohnutlivě k ní mluvil, že její statečnost se viklati počala a ona namáhati se musela, aby oči její nevyzradily vřelý soucit, jejž slova a slzy jeho v srdci jejím vzbudily. To vše zpozoroval Lotario a ono jej to ještě více roznítilo. Myslil, že musí nepřítomnosti Anselmovy použiti a rychlého dobytí pevnosti hleděti. Lichotil tedy její marnivosti a vnady její vychvaloval, nebo nic není tak s to, pevnou věž ženské počestnosti pobourati, jako pochvala marné ctižádosti její lichotící. Slovem on podkopal skálu její cnosti rozličným způsobem a Camila musela padnouti, kdyby i z kovu lita byla bývala. On ji prosil, jí lichotil, naříkal si, přisáhal, sliboval jí a city své tak ohnivými barvami líčil, že zdrželivost Camilinu na zem povalil a vítězství dosáhl, kterého, ač velmi si ho žádal, málo toliko byl se nadál. Camila, cnostná Camila, se poddala; avšak jaký div že klesla, ježto (...)

(......)