Miguel Cervantes
překlad: Josef Bojislav Pichl

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl první
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola čtyřicátá pátá

Kde se ukončila pochybnost o přílbě Mambrinově a burdě, mimo jiné příhody, které ve vší pravdě se staly.

Co tedy smýšlíte, pánové, pravil lazebník, o tom, co tito milí pánové tvrdí, an dokazujou, že to není mísa, nýbrž přilbice?

A kdoby se opovážil, říci něco jiného, pravil D. Quijote, tomu já dokážu, že lže, je-li rytíř, a je-li zbrojnoš, že v hrdlo lže tisíckrát.

Náš lazebník, který při všem tom byl a podivný rozmar D. Quijotův dobře znal, chtěl jej ještě více dopáliti a žert tak daleko provésti, aby všickni smáti se museli; obrátiv se k cizému lazebníku pravil: Pane lazebníče, aneb kdo jste, vězte, že já též jsem vašeho řemesla a mám již přes dvacet let vysvědčení o zkouškách a znám velmi dobře všecky nástroje holičské bez výmínky a mimo to jsem byl za svého mládí nějaký čas vojákem a vím také, co jest přílba a co jest šišák, jakož i ostatní věci vojenštiny se týkající, totiž co k zbroji vojenské náleží, a já tedy tvrdím, ačkoliv úsudek svůj jinému, lepšímu náhledu podrobuju, že to, co tento urozený pán nyní v ruce má, nejenom žádná bradýřská mísa není, nýbrž tak od ní se liší, jako bílé od černého anebo pravda ode lži; přitom přece tvrdím, že třeba to přílba byla, nikoliv není úplná.

Zajisté ne, pravil D. Quijote, nebo jí přední polovice, totiž hledí, schází.

Tak jest, pravil farář, jenž úmysl svého přítele, lazebníka nahlížel, a totéž tvrdil Kardenio, D. Fernando a průvodčí jeho; ano i sudí bylby sám k žertu tomu přispěl, kdyby nabídka D. Luisova mu nebyla starost způsobila, což bylo příčinou, že v zamyšlení svém tak málo aneb pranic žertu toho si nevšímal.

Pro pánaboha! zvolal na to oklamaný lazebník, jak pak je to možné, že tolik vznešených lidí tvrdí, že to není mísa, nýbrž přílbice? Toby mohlo věru celé vysoké školy podivením naplniti, byť sebe rozumnější byly. Tedy dobře! je-li tato mísa přílbicí, bude asi také tato burda sedlem, jak tento pán tu dokazuje.

Mně se to zdá být sedlem, pravil D. Quijote; ale já jsem již pravil, že se do toho nemíchám.

Je-li to burda anebo sedlo, pravil farář, o tom přísluší toliko panu D. Quijotu rozhodnouti, nebo ve všech věcech rytířských považujou jej tito pánové, jakož i já, ze všech za nejznalejšího.

Bůh je svědek, vážení pánové, pravil D. Quijote, tolik a tak podivných věcí mně v tomto hradu po obojíkráte, co jsem v něm byl, se přihodilo, že si netroufám, na něco s jistotou odpověděti, co hradu toho se týče; nebo myslím, že zde všecko čárami se děje. Ponejprv čaroděj Mór, který zde se zdržuje, nevýslovně mne ztrýznil a Sanchovi svými pomocníky také nemálo ublížil; této noci jsem zajisté dvě hodiny za toto rameno visel, aniž mohu pochopiti, jak a kterak jsem do té nehody přišel. Pročež by to veliká opovážlivost byla, kdybych ve věci, která tak jest zamotaná, svůj úsudek pronésti chtěl. Co se toho týče, že tato mísa lazebnická býti má a nikoliv přílba, vyjádřil jsem se již; je-li ale toto burda anebo sedlo, netroufám si, se vysloviti, nýbrž (...)

(......)