Fjodor Michajlovič Dostojevskij
překlad: Jaroslav Hulák

ZLOČIN A TREST
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

6

„Tomu nevěřím! Tomu nemůžu věřit!“ stál na svém sklíčený Razumichin a tvrdošíjně vyvracel Raskolnikovovy domněnky. To už docházeli k Bakalejevovu penzionu, kde na ně Pulcherija Alexandrovna a Duňa dávno čekaly. Razumichin, pobouřený a rozčilený už jen z toho, že o tom poprvé začali mluvit otevřeně, co chvíli se v zápalu řeči zastavoval.

„Tak nevěř!“ ušklíbal se chladně a přezíravě Raskolnikov. „Tys jako obyčejně nic nepozoroval, ale já zato vážil každé slovo.“

„Vážil, protože jsi podezřívavý… Hm… skutečně uznávám, že Porfirijův tón byl celkem podivný, a hlavně ten mizera Zametov…! Něco tím myslel, to máš pravdu – ale proč? Proč?“

„Přes noc se mu to rozleželo.“

„Ale naopak, právě naopak přece! Kdyby skutečně měli tu idiotskou domněnku, tak by se všemožně snažili neodkrývat, utajit karty, aby pak šli najisto… Ale teď to je troufalé a neopatrné!“

„Kdyby měli nějaká fakta, totiž skutečná fakta nebo aspoň něčím opodstatněné podezření, pak by si jistě rozmysleli hrát tak otevřenou hru – doufali by, že vyhrají ještě více (a mimoto už by u mě dávno udělali prohlídku!). Ale nemají ani jediný fakt, vůbec nic, všecko je zdání, všecko je dvojsečné, všecko je jen nepodložená domněnka, a proto mnou chtějí otřást drzostí. Anebo sám dostal vztek, že jim chybějí fakta, a plácal ze zlosti. Ale dost možná, že má svůj plán… Zdá se, že je to chytrý člověk… Chtěl mě možná vyděsit, proto dělal, že ví všecko… V tom je kus psychologie, kamaráde… Ale tohle vysvětlování se mi už hnusí. Nech toho!“

„A uráží to, uráží! Chápu tě! Ale… když jsme o tom začali otevřeně mluvit (a to je moc dobře, že jsme konečně začali, jsem moc rád!), tak se ti taky hned otevřeně přiznám, že jsem to u nich pozoroval už dávno, už dávno, celou tu dobu jsem cítil, že v nich sedí ta myšlenka, sice jen v zárodečku, sice jen kradí, ale proč i jen kradí! Jak se opovažují? Odkud, odkud to vlastně pramení? Kdybys věděl, jak jsem zuřil! Jakže: jen proto, že bývalý student zmořený bídou a těžkomyslností těsně předtím, než vážně onemocní, možná už v blouznivém stavu, který v něm klíčí (považ!), úzkostlivý, ješitný a sebevědomý, šest měsíců zalezlý jako krtek ve své ubohé díře, stojí v hadrech a v botách bez podrážek před nějakými komisaříčky a snáší jejich hrubiánství; a ještě mu strčí pod nos neočekávaný dluh, prošlou směnku dvorního rady Čebarova, plesnivá barva, třicet stupňů Réaumura, ztuchlý vzduch, tlačenice, vyprávění o vraždě osoby, u níž předtím byl, a to všechno – na lačný žaludek! Jakpak to nemělo mít za následek mdloby! A na tomhle, zrovna na tomhle si všecko vykonstruovat! Zatraceně! Chápu, že tě to pobuřuje, ale být na tvém místě, Roďko, vysmál bych se všem do očí, anebo ještě líp, naplil bych všem do tváře, a hezky šťavnatě, a rozdal bych kolem sebe šikovně, jak už se to musí, hezkou řádku facek, a tím bych to pokládal za vyřízené. Vykašli se na to! Vzchop se! Že jim není hanba!“

Vylíčil to barvitě, to se musí nechat! pomyslel si Raskolnikov.

„Říkáš, vykašli (...)

(......)