Fjodor Michajlovič Dostojevskij
překlad: Jaroslav Hulák

ZLOČIN A TREST
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

ČÁST ČTVRTÁ

1

Nesním ještě? napadlo znova Raskolnikova. Obezřetně a nedůvěřivě si prohlížel nenadálého hosta.

„Svidrigaljov? Nesmysl! To není možné!“ vyhrkl konečně užasle. Jeho hosta ten výkřik, jak se zdálo, ani trochu nepřekvapil.

„Zašel jsem k vám ze dvou důvodů, za prvé abych vás osobně poznal, neboť jsem o vás už dávno slyšel věci, které vás stavějí do velmi zajímavého a příznivého světla, a za druhé v naději, že mi možná neodepřete svou pomoc v jisté záležitosti, jež se přímo dotýká zájmů vaší sestřičky Avdoťji Romanovny. Jen tak bez doporučení mě totiž z pouhé předpojatosti možná k sobě nepustí ani na dvůr, kdežto s vaší pomocí počítám…“

„Chybně počítáte,“ skočil mu do řeči Raskolnikov.

„Přijely právě včera, smím-li se otázat, viďte?“

Raskolnikov neodpověděl.

„Včera, vím. Sám jsem tu přece teprve od předvčírka. Víte, Rodione Romanyči, já vám o tom všem něco povím. Pokládám za zbytečné se ospravedlňovat, ale dovolte mi, abych řekl jenom jedno: co je na tom všem vlastně tak zločinného, bereme-li to ovšem bez předsudků, podle zdravého smyslu?“

Raskolnikov si ho dál mlčky prohlížel.

„Snad to, že jsem ve svém domě pronásledoval bezbrannou dívku a ‚urážel ji svými hnusnými návrhy‘, prosím? (Sám předbíhám!) Ale stačí, když si uvědomíte, že i já jsem člověk et nihil humanum…^[6] Zkrátka, že i já jsem schopen podlehnout okouzlení a zamilovat se (v čemž si ovšem nemůžeme poroučet), a nemůže být nic přirozenějšího. Jádro problému je tu v tom: jsem zvrhlík, anebo jsem sám oběť? Ale co když jsem oběť? Tím, že jsem navrhoval předmětu své lásky společný útěk do Ameriky nebo do Švýcarska, dával jsem možná průchod nejvznešenějším citům a leželo mi na srdci štěstí dvou lidí…! Rozum je přece otrokem vášně, vždyť já se možná ničil ještě víc, prosím vás!“

„Ale o to vůbec nejde,“ přerušil ho s nechutí Raskolnikov. „Vy jste jednoduše odporný, ať jste v právu nebo nejste. Prostě, tady o vás nikdo nestojí, tamhle jsou dveře, můžete jít!“

Svidrigajlov se náhle dal do smíchu.

„Kampak na vás… kdepak, na vás je člověk krátký!“ řekl s nejsrdečnějším smíchem. „Šel jsem na vás zchytra, ale kdepak, vy jste hned zaujal ten nejzásadnější postoj!“

„Ale vždyť chytračíte i teď!“

„Co se dá dělat? Co, jen řekněte!“ hlaholil vesele Svidrigajlov. „Tomu se přece říká bonne guerre^[7], to je naprosto omluvitelný úskok…! Ale vy jste mě přerušil. Ať je tomu jakkoliv, prohlašuji znova: k žádným aférám by nedošlo, nebýt té náhody v sadu. Marfa Petrovna…“

„Tu prý máte taky na svědomí!“ skočil mu Raskolnikov hrubě do řeči.

„Copak už i to se k vám doneslo? Ale pochopitelně, že doneslo… Nuže, na tuhle vaši poznámku vám skutečně těžko odpovím, ačkoliv mé svědomí je naprosto klidné. Nedomnívejte se, že jsem měl v tom směru nějaké obavy, všecko bylo vyšetřeno naprosto přesně a podle všech formalit: lékařským ohledáním byla zjištěna srdeční mrtvice přivoděná koupáním bezprostředně po vydatném obědě a požitím téměř celé láhve vína, a nic (...)

(......)