Fjodor Michajlovič Dostojevskij
překlad: Jaroslav Hulák

ZLOČIN A TREST
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

3

Jádro věci bylo v tom, že se do posledního okamžiku ani ve snu nenadál takového rozuzlení. Do poslední chvíle vystupoval velmi nadutě a vůbec nepřipouštěl možnost, že by se dvě chudé, jen a jen na sebe odkázané ženy mohly vymknout z jeho moci. Té jistotě mnoho napomohla jeho marnivost a takový stupeň sebevědomí, který by bylo případnější nazvat sebeláskou. To, že se vypracoval od píky, naplnilo Petra Petroviče nezdravým obdivem k vlastní osobě; velmi si vážil svého mozku a svých schopností a dokonce se někdy, když byl sám, kochal svou tváří v zrcadle. Ale nejvíc ze všeho lnul a tíhl ke svým penězům, které získal prací i různými jinými způsoby: povyšovaly ho nad jeho vlastní úroveň.

Když nyní Duně trpce připomínal, že se rozhodl vzít si ji přes její špatnou pověst, mluvil Petr Petrovič naprosto upřímně, dokonce byl silně rozhořčen takovým „černým nevděkem“. Ale přitom, když se tehdy o Duňu ucházel, měl už bezpečné důkazy o nesmyslnosti všech těch klevet, veřejně vyvrácených samou Marfou Petrovnou a dávno už odvržených celým městečkem, které Duňu horlivě očistilo. Ani on sám by teď nepopřel, že to všecko věděl už tenkrát. A přesto si vysoko cenil odvahy, s níž Duňu vedle sebe povznesl, a pokládal to za hrdinský čin. Když to nyní říkal Duně, vyslovoval tím svou tajnou a zamilovanou myšlenku, v níž už se zhlížel tolikrát, a nemohl pochopit, jak je možné, že ostatní jeho hrdinství neokouzlilo. Když tehdy přišel navštívit Raskolnikova, vcházel tam s pocitem dobrodince připraveného sklidit zasloužené ovoce, totiž velice příjemné zdvořilůstky. Nebylo tedy divu, že nyní sestupoval ze schodů přesvědčen, že byl krutě uražen a zneuznán.

Duňa pro něho byla prostě nezbytností, které se podle svého názoru nemohl vzdát. Už dlouho, už několik let sladce snil o ženitbě, ale pořád jen vytrvale šetřil peníze a čekal. V nejskrytějších myšlenkách si maloval řádnou a chudou (rozhodně chudou) dívku, mladičkou a hezounkou, ušlechtilou a vzdělanou, velmi zakřiknutou, těžce zkoušenou životem a jemu zcela oddanou, takovou, která by ho po celý život pokládala za svou spásu, měla ho v hluboké úctě, podřizovala se mu a obdivovala se jen a jen jemu. Kolik scén a kolik slastných výjevů vymalovala jeho fantazie na toto lákavé a laškovné téma ve chvílích oddechu po úředních záležitostech! A teď se mu ten dlouholetý sen takřka vyplnil – nad krásou a inteligencí Avdoťji Romanovny užasl, její bezvýchodná situace pro něho byla velkým povzbuzením. Nacházel tu dokonce více, než si troufal snít, nacházel tady hrdou, charakterní a čistou dívku, převyšující ho výchovou i inteligencí (to cítil), a taková bytost mu bude otrocky zavázána po celý život za jeho velký čin, oddaně se pro něho obětuje a on jí bude neomezeně a všestranně vládnout…! Shodou okolností se krátce předtím po dlouhém přemítání a vyčkávání rozhodl s konečnou platností pro nový životní krok, jímž rozšiřoval obor své působnosti a zároveň se chtěl poznenáhlu dostat do vyšší společnosti, s níž už dávno (...)

(......)