Fjodor Michajlovič Dostojevskij
překlad: Jaroslav Hulák

ZLOČIN A TREST
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

ČÁST PÁTÁ

1

Ráno, jež následovalo po neblaze osudné výměně názorů Petra Petroviče Lužina s Duněčkou a Pulcherijí Alexandrovnou, přineslo vystřízlivění i pro Petra Petroviče. Ke svému nemalému rozmrzení byl poznenáhlu nucen uznat za dokonanou a nezvratnou skutečnost to, co se mu včera zdálo takřka fantastické, a třebaže věděl, že se to stalo, nemohl tomu ani věřit. Poraněná ješitnost mu celou noc pila krev jako černá pijavice. Jakmile Lužin ráno vstal, podíval se do zrcadla, takový měl strach, zda se v něm přes noc nerozlila žluč. Ale po té stránce bylo zatím všecko v pořádku a Petr Petrovič se pohledem na svou ušlechtilou, bílou a v poslední době maličko ztučnělou tvář dokonce na vteřinku uklidnil, svatě přesvědčen, že si najde nevěstu někde jinde a možná ještě čistší; avšak hned se vzpamatoval a energicky si odplivl, až tím vyloudil na tváři svého mladého přítele a spolubydlícího Andreje Semjonoviče Lebezjatnikova němý, ale sarkastický úsměv. Petr Petrovič si toho úsměvu dobře všiml a hned ho svému mladému příteli připsal k tíži. V poslední době už mu toho takto připsal mnoho. Jeho zlost ještě zesílila, když si navíc uvědomil, že se včera neměl Andreji Semjonoviči svěřovat, jak dopadl. To byla druhá chyba, které se včera dopustil z nerozvážnosti, z přílišné výbušnosti a podrážděnosti… Celé dopoledne se na něj pak jako naschvál hrnula jedna nepříjemnost za druhou. I v senátě ho potkal jistý nezdar v řízení, kterému tam věnoval mnoho energie. Zejména ho pak rozladil majitel bytu, který si před chystanou svatbou najal a vlastním nákladem znovuzřizoval; tento domácí, jakýsi německý řemeslník, zbohatlík, nechtěl za nic na světě zrušit právě uzavřenou nájemní smlouvu a trval na zaplacení plného dohodnutého odškodnění, ačkoliv mu Lužin vracel byt téměř z gruntu znovuzřízený. A zrovna tak mu ani v obchodě s nábytkem nechtěli vrátit ani rubl zálohy na zakoupený, avšak dosud neodebraný nábytek. Nebudu se přece ženit kvůli nábytku! v duchu skřípěl Lužin zuby a v té chvíli mu ještě jednou svitla zoufalá naděje: Copak je opravdu všecko nenávratně skončeno a ztraceno? Copak se nemohu ještě jednou pokusit? Při vzpomínce na Duněčku mu ještě jednou svůdně zatrnulo u srdce. S trýzní ten okamžik překonal, a kdyby bylo možné hned v té chvíli, pouhým přáním Raskolnikova usmrtit, byl by Lužin toto přání bez váhání vykřikl.

A další chybu jsem udělal, že jsem jim nedával žádné peníze, přemítal, když se nevesele vracel do Lebezjatnikovovy komůrky. Proč jenom se ze mne stal takový hamižník? Dokonce ani trochu vypočítavé to nebylo! Chtěl jsem je držet zkrátka a zpracovat je tak, aby ve mně viděly spásného anděla, a zatím…! Brr! Ne, kdybych jim byl za tu dobu dal tak půldruhého tisíce na výbavu a na dárky, na všelijaké ty škatulky, neceséry, karneoly, látky a různé ty hlouposti od Knopa nebo z anglického domu, tak by ta záležitost vypadala jinak a… mnohem nadějněji! To by mě teď tak snadno neodbyly! Lidé jako ony by určitě pokládali za svou (...)

(......)