Fjodor Michajlovič Dostojevskij
překlad: Jaroslav Hulák

ZLOČIN A TREST
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

2

Nebylo by snadné přesně vypočítat pohnutky, které pomatenou Katěrinu Ivanovnu přivedly na pošetilou myšlenku uspořádat smuteční hostinu. Skutečně na ni padlo skoro deset rublů z těch víc než dvaceti, které věnoval Raskolnikov původně na Marmeladovův pohřeb. Možná že Katěrina Ivanovna pokládala za svou povinnost k zesnulému „jak se sluší“ uctít jeho památku, aby všichni nájemníci a především Amálie Ivanovna věděli, že „nejen nebyl horší, ale možná mnohem lepší“ a že nikdo z nich nemá právo nad ním „ohrnovat nos“. Možná však, že při tom hrála nejdůležitější roli ona zvláštní hrdost chudých, která při některých společenských zvyklostech, závazných při našem způsobu života pro každého bez výjimky, nutí mnohé ubožáky, aby se vydávali z posledních sil a utráceli poslední těžce nastřádané kopějky, jen aby nebyli „horší než jiní“ a aby je ti druzí nějak „nepomluvili“. Velmi pravděpodobné bylo, že Katěrině Ivanovně se zachtělo právě při této příležitosti a právě v té chvíli, kdy si lidé mohli myslet, že zůstala opuštěna všemi na světě, ukázat všem těm „mizerným a odporným nájemníkům“, že nejenom „dovede žít a přijímat hosty“, nýbrž že vlastně ani nebyla pro takový úděl vychována, ale že dostala výchovu v „lepším, dá se říct aristokratickém plukovnickém domě“ a že rostla pro jiné věci, než aby sama zametala podlahu a prala po nocích dětské hadříky. Tyto záchvaty hrdosti a ješitnosti někdy přepadají nejchudší a nejušlápnutější lidi a časem se jim stávají neodbytnou, neutišitelnou potřebou. A Katěrina Ivanovna mimoto nepatřila k ušlápnutým; okolnosti ji mohly nadobro ubít, ale ušlápnout ji mravně, totiž zakřiknout a podrobit si ji násilím, nebylo možné. Navíc o ní Soněčka darmo neříkala, že se jí mate rozum. S úplnou jistotou se to sice ještě tvrdit nedalo, ale v poslední době, celý poslední rok, vytrpěla její ubohá hlava příliš, než aby to nezanechalo nějaké následky. A jak tvrdí lékaři, pokročilý stupeň tuberkulózy také často přispívá k poruchám rozumových funkcí.

O vínech v množném čísle a v mnoha druzích ani o madeiře nemohla být řeč, to bylo přehnané, ale přesto bylo co pít. Byla vodka, rum a lisabonské, všecko té nejhorší kvality, ale zato vše v dostatečném množství. Z jídel byla mimo smuteční rozinkovou kaši další tři nebo čtyři (mezi jiným i lívance), všechna z kuchyně Amálie Ivanovny, a mimoto byly přichystány hned dva samovary, neboť se předpokládalo, že po obědě se bude pít čaj a punč. Nákupy vedla sama Katěrina Ivanovna za pomoci jednoho z nájemníků, jakéhosi ubohého Poláčka, který měl bůhvíproč pronajat podnájem u paní Lippevechzelové a který se okamžitě Katěrině Ivanovně nabídl, že jí bude dělat poslíčka, a běhal celý předchozí den a celé dopoledne, div se nepřetrhl, s vyplazeným jazykem, a jak se zdálo, zejména na tom si dával nejvíc záležet. S každou maličkostí běhal za Katěrinou Ivanovnou a přiběhl ji dokonce hledat až do tržnice, neustále ji tituloval „pani chorunží“ a konečně se jí zprotivil tak, že ho měla po krk, (...)

(......)