Fjodor Michajlovič Dostojevskij
překlad: Jaroslav Hulák

ZLOČIN A TREST
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

5

Raskolnikov ho následoval.

„Co to znamená!“ otočil se na něho s výkřikem Svidrigajlov. „Myslím, že jsem vám řekl…“

„To znamená, že se od vás nehnu ani na krok.“

„Co-ože?“

Oba se zastavili a dlouze se na sebe zahleděli, jako by se měřili.

„Ze všech vašich podroušených povídaček,“ řekl ostře Raskolnikov, „jsem dospěl k neklamnému závěru, že jste nejen neupustil od svých podlých záměrů vůči mé sestře, nýbrž že se jimi zabýváte víc než kdykoliv jindy. Dověděl jsem se, že sestra dnes dostala jakýsi dopis. Celou dobu jste neměl stání… Je sice možné, že jste zatím splašil nějakou ženu, ale to na věci nic nemění. Chci se přesvědčit osobně…“

Raskolnikov by byl mohl sotva vysvětlit, oč mu v té chvíli vlastně jde a o čem se chce osobně přesvědčit.

„Ale! Chcete, abych zavolal policii?“

„Zavolejte!“

Znovu proti sobě dlouhou chvíli stáli. Konečně se Svidrigajlovův výraz změnil. Když zjistil, že se Raskolnikov jeho hrozby nezalekl, zatvářil se najednou velmi vesele a přátelsky:

„Vy jste mi ale! Schválně jsem s vámi nezačínal o vaší věci, ačkoliv mi, samozřejmě, zvědavost nedá spát. Je to fantastický případ. Chtěl jsem to nechat napodruhé, ale vy opravdu dokážete vyprovokovat i mrtvého… No tak pojďte, ale upozorňuji vás, že si teď jen zaskočím domů pro peníze a pak zavírám byt, beru si drožku a odjíždím na celý večer na ostrovy. Copak byste tam se mnou dělal?“

„Zatím půjdu jen do bytu, a ne k vám, nýbrž k Sofje Semjonovně, chci se omluvit, že jsem nebyl na pohřbu.“

„Jak je libo, ale Sofja Semjonovna není doma. Odešla se všemi dětmi k jisté dámě, k jisté ctihodné staré paní, mé dávné dobré známé a jednatelce jakéhosi sirotčince. Získal jsem si tu dámu tím, že jsem u ní složil peníze za všechna tři písklata Katěriny Ivanovny a mimoto jsem věnoval nějaké peníze i ústavu. A konečně jsem jí vyprávěl příběh Sofji Semjonovny se vším všudy, nic jsem nezatajil. Účinek byl nepopsatelný. Právě proto se měla Sofja Semjonovna ještě dnes dostavit přímo do -ova hotelu, kde má známá přechodně bydlí po návratu z letního bytu.“

„To nevadí, zajdu k ní přesto.“

„Jak chcete, ale já vám společníka dělat nebudu, co je mi po tom! Tak už jsme doma. Poslyšte, já bych na to vzal jed, že se na mne díváte tak podezřívavě proto, že jsem k vám byl natolik delikátní a doposud vás neobtěžoval žádnými otázkami…, viďte? A to se vám zdá nepřirozené, vsadím se, že je to tak! Pak má být člověk delikátní!“

„A poslouchat za dveřmi!“

„Tam tedy bijete!“ zasmál se Svidrigajlov. „Však bych se byl divil, kdybyste si byl odpustil tuhle poznámku! Hehehe! Něco jsem sice pochytil z toho, co jste tam… tenkrát… žvanil a sám Sofje Semjonovně prozradil, ale co to vlastně znamená? Asi jsem dočista zaostalý člověk, vůbec ničemu nerozumím. Vysvětlete mi to, proboha, můj milý! Poučte mě nejnovějšími principy!“

„Nemohl jste nic slyšet, pořád si vymýšlíte!“

„Ale o tom teď nemluvím, o tom teď nemluvím (ačkoliv jsem leccos opravdu slyšel), teď mluvím o tom, jak pořád (...)

(......)