Fjodor Michajlovič Dostojevskij
překlad: Jaroslav Hulák

ZLOČIN A TREST
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

EPILOG

1

Sibiř. Na břehu široké neutěšené řeky leží město, jedno ze správních středisek Ruska; ve městě je pevnost a v pevnosti vězení. Ve vězení je už devět měsíců uvězněn Rodion Raskolnikov, odsouzený k vypovězení a nuceným pracím druhého stupně. Ode dne, kdy spáchal zločin, uplynulo už skoro půldruhého roku.

Soudní řízení s ním mělo celkem hladký průběh. Pachatel pevně, přesně a jasně potvrzoval své doznání, nezamlčoval okolnosti ani se je nesnažil zmírnit ve svůj prospěch, nepřekrucoval fakta a neopomenul ani nejnepatrnější maličkost. Vylíčil do nejmenších podrobností celý průběh vraždy: vysvětlil tajemství zástavy (prkénka s kovovou destičkou), kterou držela zavražděná stařena v ruce; podrobně vylíčil, jak vzal zavražděné klíče, popsal je, popsal truhlu, i co v ní bylo; dokonce udal některé jednotlivé předměty, které v ní ležely; objasnil záhadu zavraždění Lizavety; vylíčil, jak přišel a klepal Koch a po něm student, a opakoval všecko, co říkali: jak on, vrah, pak seběhl ze schodů a slyšel Mikolkovo a Miťkovo povykování; jak se ukryl v prázdném bytě a jak se vrátil domů; nakonec označil kámen ve dvoře za průjezdem domu na Vozněsenském prospektu a pod kamenem byly skutečně nalezeny šperky i měšec. Věc byla zkrátka jasná. Vyšetřující orgány i soudci se velmi divili tomu, proč schoval měšec a šperky pod kámen a vůbec nic z nich nevzal, a nejvíce tomu, že si nejen nepamatoval, jaké předměty vlastně uloupil, nýbrž zmýlil se dokonce i v jejich počtu. Ta jediná okolnost, že ani jedinkrát měšec neotevřel a vůbec nevěděl, kolik v něm vlastně je, zdála se být nepravděpodobná (v měšci bylo tři sta sedmnáct rublů ve stříbře a tři dvacetikopějky; několik vrchních a právě největších bankovek bylo dlouhým přechováváním pod kamenem velmi poškozeno). Soud se dlouho pokoušel vyjasnit, proč obžalovaný právě v tomto jediném bodě lže, když ke všemu ostatnímu se dobrovolně a pravdivě přiznává. Někteří (zejména psychologové) konečně připustili, že se možná opravdu vůbec do měšce nepodíval a že tedy nevěděl, co v něm je, že ho, aniž to zjistil, ukryl pod kámen, ale zároveň z toho vyvozovali, že i sám zločin byl nepochybně spáchán v jakémsi přechodném pominutí smyslů, z jakési chorobné vražedné a loupeživé mánie, bez dalších cílů a prospěchářských úmyslů. Velmi při tom přišla vhod nejmódnější teorie o střídavém pominutí smyslů, které se dnes obhajoba u některých zločinců tak často dovolává. Mimoto četní svědci – doktor Zosimov, Raskolnikovovi dřívější kolegové, bytná i služka – zevrubně potvrdili, že Raskolnikov dlouhou dobu trpěl těžkou melancholií. To vše nemálo přispělo k závěru, že v Raskolnikovově případě nejde o normálního vraha, zločince a lupiče, nýbrž o cosi jiného. K velkému rozhořčení stoupenců tohoto názoru se však sám obžalovaný téměř nepokusil o nějakou obhajobu; na závěrečné otázky, co ho tedy vlastně dohnalo k vraždě a co ho přivedlo na myšlenku loupit, odpovídal velmi stroze, jasně a přesně, že hlavní pohnutkou byla jeho (...)

(......)