Fjodor Michajlovič Dostojevskij
překlad: Jaroslav Hulák

ZLOČIN A TREST
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

2

Ale co jestli už u mě hledali? Co jestli je tam zrovna zastihnu? Ale už byl v pokojíčku. Nikde nic, po nikom ani stopa. Dokonce ani Nastasja ničím nehnula. Ale proboha! Jak jen mohl prve všecko nechat v té díře?

Skočil do kouta, vsunul ruku pod tapety a rychle vytahoval věci a cpal si je do kapes. Bylo to celkem osm kusů: dvě malé krabičky s náušnicemi nebo něčím podobným – ani se blíže nepodíval – a dále čtyři nepříliš velká safiánová pouzdra. Jeden řetízek byl jen tak zabalený v novinovém papíře. Ještě jedna věc byla zabalená do novin, nějaký řád…

Rozstrkal si všecko po různých kapsách v plášti i do volné pravé kapsy u kalhot tak, aby to bylo co nejméně nápadné. Měšec vzal zároveň s věcmi. Pak vyšel z pokoje a tentokrát dokonce nechal dveře dokořán.

Kráčel rychle a pevně, ačkoliv cítil, že je velmi sláb, vědomí měl však jasné. Měl strach, že bude stíhán, měl strach, že za půl, za čtvrt hodiny už bude možná vydána instrukce, aby byl sledován; stůj co stůj bylo třeba zahladit stopy. Bylo třeba, aby to provedl, dokud mu ještě zbývá aspoň špetka sil a špetka rozvahy… Ale kam s tím jít?

Rozhodnut byl už dlouho: Hodit všecko do průplavu, utopit stopy ve vodě, a bude to. Předsevzal si to už v noci, když blouznil, v těch chvílích, kdy se, jak si vzpomínal, několikrát s největším úsilím pokoušel vstát a jít: Rychle, jen rychle, a všechno zahodit! Ale jak se ukázalo, zahodit věci bylo velmi nesnadné.

Toulal už se po nábřeží Kateřinina průplavu snad půlhodinu, ba možná déle, a několikrát pohlédl na schody ke kanálu, když je míjel. Ale na provedení svého záměru nemohl ani pomyslet: buď stály u rampy vory a na nich pradleny praly prádlo, nebo tam kotvily loďky, všude bylo lidí jak mravenců a odevšad, ze všech stran nábřeží, mohl každý vidět, mohl si všimnout podezřelé věci: nějaký člověk schválně sešel dolů, zastavil se a něco hází do vody. A co když se pouzdra nepotopí a poplavou? To je víc než pravděpodobné! Kdekdo to uvidí. Stejně už se po něm každý, koho potká, dost dívá a ohlíží, jako by se zajímal jen o něho. Čím to, anebo se mi to snad jen zdá? říkal si.

Posléze ho napadlo, zda by neudělal líp, kdyby šel někam k Něvě. Tam je jednak méně lidí, jednak to tam bude nenápadnější a v každém případě snazší a hlavně – je to dál odtud. A náhle se podivil, jak to, že se celou půlhodinu nešťastně toulá, a ke všemu v nebezpečných končinách, a nepřišel na tohle už dříve! Celou půlhodinu zbůhdarma zabil jen proto, že si něco usmyslel ve spánku, v blouznění! Byl stále roztržitější a zapomnětlivější a věděl o tom. Bylo svrchovaně nutné, aby si pospíšil!

Dal se k Něvě po V-ském prospektu; cestou však dostal ještě jiný nápad: Proč k Něvě? Proč do vody? Nebude lepší, odejdu-li někam hodně daleko, třeba zase na ostrovy a tam to někde na odlehlém místě v lese, v houští zahrabu do země a strom si třeba poznačím? A třebaže cítil, že právě není s to všecko jasně a rozumně promyslet, přesto se mu ten nápad zdál vynikající.

Nebylo mu však (...)

(......)