Fjodor Michajlovič Dostojevskij
překlad: Taťjana Hašková a Jaroslav Hulák

BĚSI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

2

Nejdřív se stavil doma a pečlivě, beze spěchu si uložil věci do kufru. V šest hodin ráno odjížděl zvláštní vlak. Tenhle zvláštní ranní vlak jezdil jen jednou týdně a byl zavedený teprve docela nedávno, zatím jenom na zkoušku. Petr Štěpánovič sice naše uvědomil, že na nějakou dobu odjíždí, údajně na venkov, ale jak se potom ukázalo, měl v plánu něco docela jiného. Když byl hotov s balením, vyrovnal se s bytnou, kterou předem upozornil, a drožkou se přesunul k Erkelovi, protože bydlel blízko nádraží. A potom, krátce před jednou hodinou po půlnoci, už se vydal ke Kirillovovi, k němuž se dostal zas Feďkovým tajným vchodem.

Petr Štěpánovič byl v hrozném rozpoložení. Kromě ostatních, pro něj velice závažných nesnází (pořád ještě se mu nepodařilo dovědět se cokoli o Stavroginovi), dostal podle všech známek – neboť s jistotou to nemohu tvrdit – během toho dne odněkud (nejspíš z Petrohradu) důvěrné varování, že mu v nejbližších dnech hrozí určité nebezpečí. O tomhle období teď ovšem v našem městě koluje mnoho všelijakých legend; pokud je však známo něco určitého, vědí to jen ti, kdo jsou k tomu povolaní. Moje vlastní domněnka je, že Petr Štěpánovič byl třeba zapleten do něčeho i mimo naše město, takže mohl být skutečně varován. Oproti cynické a zoufalé pochybnosti Liputinově jsem dokonce přesvědčen, že pětky mohl mít skutečně dvě nebo tři, mimo tu naši například v hlavních městech, a když ne pětky, tak spojení a styky, a dost možná velice kuriózní. Nejdéle za tři dni po jeho odjezdu k nám došel z hlavního města rozkaz, aby byl okamžitě zatčen – nevím, jestli za svou činnost u nás, nebo jinde. Ten rozkaz tehdy přišel tak, že ještě vystupňoval otřesný a skoro mystický pocit strachu, který se náhle zmocnil našich úředních míst a doposud lehkomyslné veřejnosti, když byla odhalena tajemná a do nebe volající vražda studenta Šatova, vražda, jíž se dovršila míra zdejších neštěstí, a když vyšly najevo nadmíru záhadné okolnosti, za kterých k tomu činu došlo. Zatýkací rozkaz však přišel pozdě: Petr Štěpánovič se v té době už zdržoval pod cizím jménem v Petrohradě, a když vyčmuchal, jaký je stav věcí, na nic nečekal a vyklouzl za hranice… Ale to už hrozně předbíhám.

Ke Kirillovovi vkročil se zlostným a vyzývavým výrazem. Vypadalo to, jako by mimo hlavní účel návštěvy si ještě chtěl na Kirillovovi zchladit žáhu a vyřídit si s ním účty. Kirillov se zdál být jeho příchodem potěšen, bylo zřejmé, že na něj čekal hrozně dlouho a s chorobnou netrpělivostí. Byl bledší než jindy a pohled jeho černých očí byl ponurý a strnulý.

„Už jsem myslel, že nepřijdete,“ ozval se s přemáháním z rohu pohovky, ale neudělal sebemenší pohyb hostu vstříc. Petr Štěpánovič se před něho postavil, a dřív než něco řekl, upřeně se mu zadíval do tváře.

„Všechno je, jak vidím, v pořádku, svého úmyslu se nevzdáváme, bravo!“ řekl s urážlivě nadřazeným úsměvem. „Ale buďte rád,“ dodal s odpornou rozverností, „nemusíte mi vyčítat, že jdu pozdě: daroval jsem vám tři hodiny.“

„Od (...)

(......)