Fjodor Michajlovič Dostojevskij
překlad: Taťjana Hašková a Jaroslav Hulák

BĚSI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

4

Náš princ byl na cestách asi tři roky, takže se na něho v městě skoro zapomnělo. My však jsme od Štěpána Trofimoviče věděli, že sjezdil křížem krážem celou Evropu, byl až v Egyptě a podíval se do Jeruzaléma. Potom se kdesi přitřel k jakési vědecké výpravě na Island a skutečně tam pak nějakou dobu pobyl. Povídalo se také, že jednu zimu navštěvoval přednášky na jedné německé univerzitě. Matce psal zřídka, tak jednou za půl roku nebo ještě méně. Ale Varvara Petrovna se nehněvala ani se necítila dotčena. Když se už vztah k synovi jednou ustálil, přijala to bez reptání a odevzdaně, ale jistě si po celé ty tři roky každý den dělala starosti, stýskalo se jí po jejím Nicolasovi a neustále na něho toužebně myslela. Své tužby ani stesky nikomu nesvěřila. I Štěpánovi Trofimoviči se zřejmě poněkud odcizila. Spřádala nějaké své soukromé plány a byla teď snad ještě lakotnější než dřív a ještě víc spořila a zlobila se, kdykoli Štěpán Trofimovič prohrál v kartách.

Nakonec dostala letos v dubnu z Paříže dopis od paní generálové Praskovji Ivanovny Drozdovové, své přítelkyně z dětství. Praskovja Ivanovna (nestýkaly se ani si nedopisovaly už dobrých osm let) sdělovala, že Nikolaj Vsevolodovič chodí k nim do rodiny a spřátelil se s Lízou (její jedinou dcerou) a hodlá je v létě doprovázet do Švýcar, do Vernex-Montreux, přestože v rodině hraběte K. (osobnosti v Petrohradě velice vlivné), toho času dlícího v Paříži, ho mají jako vlastního, takže u hraběte skoro i bydlí. Psaní bylo stručné a zřetelně prozrazovalo sledovaný účel, i když kromě výše uvedených fakt žádné závěry neobsahovalo. Varvara Petrovna se dlouho nerozmýšlela, bleskurychle se rozhodla a honem si sbalila, vzala s sebou svou schovanku Dášu (Šatovovu sestru) a v půli dubna harcovala do Paříže a odtud si zajela do Švýcar. Vrátila se v červenci sama, neboť Dášu nechala u Drozdovových. Obě dámy (podle zprávy, s kterou přijela) slíbily, že se u nás objeví koncem srpna.

Drozdovovi měli statky rovněž v naší gubernii, avšak služební povinnosti generála Ivana Ivanoviče (kdysi přítele Varvary Petrovny a kolegy jejího muže) jim nikdy nedovolily, aby také někdy své nádherné panství navštívili. A loni po generálově úmrtí se truchlící Praskovja Ivanovna vydala s dcerou do ciziny a chtěla při té příležitosti podstoupit hroznovou kúru, a to ve Vernex-Montreux v druhé polovině léta. Po návratu do vlasti se mínila usadit v naší gubernii natrvalo. Ve městě měla velký dům, už mnoho let neobývaný, se zabedněnými okny. Drozdovovi byli boháči. Praskovja Ivanovna, po prvním manželovi Tušinová, byla podobně jako její družka z penzionátu Varvara Petrovna také dcera pachtýře minulých dob, a když se vdávala, dostala velké věno i výbavu. Štábní rytmistr ve výslužbě Tušin byl rovněž zámožný a přitom schopný člověk. Jediné, tehdy sedmileté dceři Líze odkázal pěkný kapitál. Nyní, kdy bylo Lizavetě Nikolajevně už kolem dvaadvaceti let, dalo se klidně předpokládat, že jen na vlastních penězích má asi dvě stě tisíc, (...)

(......)