Fjodor Michajlovič Dostojevskij
překlad: Taťjana Hašková a Jaroslav Hulák

BĚSI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

6

Nyní vylíčím onu částečně komickou příhodu, jíž vlastně doopravdy začíná mé vyprávění.

Až docela na sklonku srpna se konečně vrátily i dámy Drozdovovy. Přijely o něco dříve než jejich příbuzná, celým městem dávno očekávaná paní gubernátorová, a jejich příjezd vyvolal ve společnosti celkem vzato skvělý dojem. Ale o všech těch zajímavých událostech se zmíním později. Zatím jen tolik, že Praskovja Ivanovna přišla k Varvaře Petrovně (ta se jí už ani nemohla dočkat) s tou nejsložitější záhadou: Nicolas je opustil v červenci, a když se v Porýní setkal s hrabětem K., odjel s ním a s jeho rodinou do Petrohradu. (N. B. Hrabě K. má všechny tři dcery na vdávání.)

„Z Lizavety, že je tak pyšná a paličatá, jsem nic nedostala,“ uzavřela Praskovja Ivanovna, „ale viděla jsem na vlastní oči, že se mezi ní a Nikolajem Vsevolodovičem muselo něco přihodit. Nevím co ani jak, ale na to se asi budete muset, milá Varvaro Petrovno, zeptat vaší Darji Pavlovny. Podle mě se Líze stala křivda. Jsem celá šťastná, že jsem vám konečně přivezla toho vašeho miláčka, a odevzdávám ji z ručky do ručky. Aspoň mám po starostech.“

Jedovatá slova byla vyřčena úžasně podrážděně. Bylo nabíledni, že ta zvadlá ženská si je předem připravila a už napřed vychutnávala jejich účinek. Jenže na Varvaru Petrovnu si s nějakými sentimentálními efekty a hádankami nikdo nepřišel. Stroze si vyžádala co nejpřesnější a nejuspokojivější vysvětlení. Praskovja Ivanovna obratem zmírnila tón, až to nakonec dopadlo tak, že se rozplakala a pustila se do nejpřátelštějších výlevů. Tato nedůtklivá a přitom sentimentální dáma – stejně jako Štěpán Trofimovič – si trvale vyžadovala opravdové přátelství, a její nejzávažnější stížnost na dceru Lizavetu Nikolajevnu záležela právě v tom, že „dcera je na ni jako na cizí“.

Ale ze všech jejích výkladů a výlevů bylo nakonec jisté pouze to, že mezi Lízou a Nicolasem skutečně došlo k nějaké rozmíšce, ovšem jakého rázu ta rozmíška byla – o tom si Praskovja Ivanovna patrně nedovedla utvořit žádnou určitější představu. Všechna obvinění vznesená proti Darje Pavlovně nakonec vzala zpět, a nejen to, obzvlášť prosila, aby jejím předchozím výrokům nebyl přikládán žádný význam, poněvadž to bylo řečeno „v rozčilení“. Zkrátka všecko vypadalo značně nejasně, skoro podezřele. Podle jejího líčení způsobila roztržku Lízina „umíněná a posměvačská“ povaha; hrdý Nikolaj Vsevolodovič, i když byl velice zamilován, nemohl si ty posměšky dát líbit a taky začal být jízlivý.“

„Dále jsme se potom seznámily s jedním mladým pánem, je to, mám dojem, synovec toho vašeho profesora, taky má stejné příjmení…“

„Syn, a ne synovec,“ opravila ji Varvara Petrovna. Praskovja Ivanovna si ani dřív jaktěživa nepamatovala příjmení Štěpána Trofimoviče a vždycky mu říkala profesor.

„No, když syn, tak syn, tím líp, vždyť mně je to stejně jedno. Obyčejný mladý muž, velice živý a nenucený, ale celkem na něm není nic zvláštního. No, ale v tomhle se Líza zachovala ošklivě, byla k mladému (...)

(......)