Fjodor Michajlovič Dostojevskij
překlad: Taťjana Hašková a Jaroslav Hulák

BĚSI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

7

Opravdu by té své Darje nedala ublížit; naopak se právě nyní pokládala za její dobroditelku. Nejušlechtilejší a nejspravedlivější rozhořčení zaháralo v jejím nitru v tom okamžiku, kdy si brala šálu a přitom na sobě zachytila zmatený a nedůvěřivý pohled své schovanky. Měla ji upřímně ráda už od jejího dětství. Praskovja Ivanovna právem označila Darju Pavlovnu za jejího miláčka. Varvara Petrovna dávno usoudila jednou provždy, že „Darja je jiná povaha než její bratr“ (totiž Ivan Šatov), že je tichá a mírná, umí se doopravdy obětovat, vyniká oddaností, nevšední skromností, vzácnou rozvahou a především vděčností. Až dosud Dáša zřejmě splňovala všechna její očekávání. „V tomhle životě nedojde k omylům,“ prohlásila Varvara Petrovna, už když děvčátku bylo teprve dvanáct let, a protože měla tu vlastnost, že houževnatě a vášnivě lpěla na každé touze, která ji uchvátila, na každém svém novém předsevzetí, na každém svém úmyslu, který považovala za šlechetný, ihned se rozhodla vychovat Dášu jako vlastní dceru. Neprodleně pro ni uložila kapitál a povolala do domu vychovatelku miss Creeghsovou, a ta u nich pak strávila celou dobu, dokud schovanka nedovršila šestnáctý rok, až potom zničehonic dostala výpověď. Chodili k nim profesoři z gymnázia, mezi nimi jeden rodilý Francouz, který také naučil Dášu francouzsky. Ten pak rovněž dostal náhlou výpověď, skoro to vypadalo jako vyhazov. Jistá nemajetná dáma, vdova urozeného původu, pohostinsky učila dívku hrát na piano. Avšak hlavním pedagogem byl přece jen Štěpán Trofimovič. Ve skutečnosti byla Dáša vlastně jeho objevem, neboť začal to tiché dítě vyučovat, ještě když se jí Varvara Petrovna nijak nevěnovala. Znova opakuju: je až s podivem, jak ho měly děti rády! Lizaveta Nikolajevna Tušinová se u něho učila od osmi do jedenácti roků (o-všemže ji Štěpán Trofimovič učil bez odměny a zanic by nebyl od Drozdovových něco přijal). Ale zamiloval si to rozkošné dítě a vyprávěl jí jakési epopeje o uspořádání světa, země, o dějinách lidstva. Přednášky o pravěkých národech a o pračlověku byly poutavější než pohádky z Tisíce a jedné noci. Líza poslouchala se zatajeným dechem a doma se pak žertovně po Štěpánovi Trofimoviči opičila. Dověděl se o tom jednou a znenadání ji přistihl při činu. Zahanbená Líza mu padla kolem krku a dala se do pláče. Štěpán Trofimovič také, a to nadšením. Avšak Líza brzo odjela, a zůstala tu jen Dáša. Když potom měli u Dáši hodiny různí profesoři, vzdal se Štěpán Trofimovič vyučování a ponenáhlu si jí úplně přestal všímat. Trvalo to delší čas. Jednou, to už jí bylo sedmnáct, byl nenadále oslněn jejím půvabem. Stalo se tak při stolování u Varvary Petrovny. Dal se s dívkou do řeči, byl velice spokojen s jejími odpověďmi a nakonec jí navrhl, že by jí poskytl důkladné a podrobné přednášky z dějin ruské literatury. Varvara Petrovna ho pochválila a poděkovala mu za skvělý nápad, a Dáša byla u vytržení. Štěpán Trofimovič se na přednášky zvlášť pečlivě připravoval, až je konečně zahájil. Začali (...)

(......)