Fjodor Michajlovič Dostojevskij
překlad: Taťjana Hašková a Jaroslav Hulák

BĚSI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

8

Takzvaný statek Štěpána Trofimoviče (měl asi padesát poddaných podle starého soupisu a přiléhal ke Skvorešnikům) vůbec nebyl jeho, nýbrž náležel jeho první manželce, takže nyní patřil jejich synovi, Petrovi Štěpánoviči Verchovenskému. Štěpán Trofimovič pouze vykonával dohled, a proto, když se potomek osamostatnil, spravoval otec statek na základě úředně potvrzené plné moci. Dohoda byla pro mladého muže výhodná. Dostával od otce až tisíc rublů ročně jakožto výnos plynoucí ze statku, ačkoli ten vynášel za nových poměrů sotva pět set (ne-li ještě méně). Bůh sám ví, jak se takovéto vztahy utvořily. Ostatně celou tu tisícovku odesílala Varvara Petrovna, kdežto Štěpán Trofimovič se na ní nepodílel jediným rublem. Naopak si veškerý výnos z pozemků strkal do vlastní kapsy a nadto je zplundroval dočista, když je propachtoval nějakému podnikateli a tajně, aby Varvara Petrovna nevěděla, prodal na kácení lesík, tedy to nejcennější. Ten lesík už dlouho rozprodával po kouscích. Celý měl hodnotu nejméně osm tisíc, ale Štěpán Trofimovič dostal na ruku pouhých pět. Jenže leckdy v klubu příliš prohrával, a žádat o peníze Varvaru Petrovnu se bál. Hrozně soptila, když se nakonec o tom všem dověděla. A teď najednou synáček oznamoval, že přijede a chce prodat svůj majetek stůj co stůj, a otce pověřil, aby mu neprodleně sehnal kupce. Jasná věc, Štěpána Trofimoviče – při jeho ušlechtilé a nezištné povaze – jaly výčitky svědomí před ce cher enfant^[35] (které viděl naposledy před devíti lety v Petrohradě jako vysokoškoláka). Původně mohl mít celý statek cenu takových třináct až čtrnáct tisíc, dnes by za něj sotva kdo dal pět. Štěpán Trofimovič měl bezpochyby – na základě úřední plné moci – absolutní právo odprodat les, započítat si každoroční neskutečný tisícirublový výnos, tolik let pravidelně poukazovaný, a takto se řádně pojistit při vyúčtování. Avšak Štěpán Trofimovič byl ušlechtilý a měl vznešenější snahy. Hlavou mu bleskl nádherný nápad: až Petřík přijede, hned mu velkomyslně vysází na dřevo maximum prodejní ceny, čili až patnáct tisíc, a to bez sebemenší narážky na částky dosud posílané, vřele, se slzami v očích přivine na prsa ce cher fils^[36] a tím budou všechny účty vyřízeny. Zpovzdáli a obezřetně začal tu scénku rozvíjet před Varvarou Petrovnou. Naznačoval, že dokonce to dodá jakéhosi osobitého, ušlechtilého nádechu jejich přátelskému poutu… jejich ideji. Ukázalo by to v tak nezištné a velkorysé podobě staré otce a vůbec starší lidi ve srovnání s dnešní lehkomyslnou a socialistickou mládeží! Ještě toho napovídal moc a moc, ale Varvara Petrovna ponejvíc mlčela. Nakonec mu suše sdělila, že by jejich pozemky odkoupila za maximální cenu, to jest za takových šest sedm tisíc (byly by stačily i čtyři). O zbývajících osmi tisících, rozprchlých zároveň s lesíkem, se nezmínila ani slovem.

To se stalo měsíc před námluvami. Štěpán Trofimovič byl zaražený a propadal zádumčivosti. Předtím mu ještě kynula naděje, že synáček možná ani nepřijede – totiž (...)

(......)