Fjodor Michajlovič Dostojevskij
překlad: Taťjana Hašková a Jaroslav Hulák

BĚSI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

3

Tentokrát jsem ho k svému údivu takřka nepoznával. Sice se ke mně jaksi dychtivě vrhl, sotva jsem vešel, a poslouchal mě, ale vypadal tak roztržitě, že zpočátku snad ani nechápal, co mu říkám. Ale sotva jsem vyslovil Karmazinovovo jméno, najednou se strašně rozčilil.

„Nemluvte mi o něm, ani to jméno přede mnou nevyslovujte!“ vzkřikl skoro nepříčetně. „Tady, tady se podívejte, čtěte! Čtěte!“

Vytáhl zásuvku a hodil na stůl tři papírky narychlo počmárané tužkou, všecky od Varvary Petrovny. První psaníčko pocházelo z předvčerejška, druhé ze včerejška, a poslední přišlo dnes, teprve před hodinou. Obsah ten nejjalovější, pořád jen samý Karmazinov, a všechny ty dopisy usvědčovaly Varvaru Petrovnu z marnivých a ctižádostivých starostí, z obav, že jí Karmazinov opomine vykonat návštěvu. Vizme první psaníčko, to z předvčerejška (možná že bylo odesláno i před třemi, a snad už před čtyřmi dny).

„Kdyby Vás dnes konečně ráčil poctít svou návštěvou, pak o mně, prosím Vás, ani slovo. Ani sebemenší narážku. Nezačínejte o mně a vůbec se o mně nezmiňujte.

   V. S.“

Z včerejška:

„Kdyby se Vás konečně rozhodl dnes dopoledne navštívit, myslím, že by bylo nejvhodnější vůbec ho nepřijímat. Aspoň se mi to tak jeví, nevím co Vy.

   V. S.“

Z dneška, poslední:

„Zaručeně tam máte fůru smetí a nakouřeno, že by se vzduch mohl krájet. Pošlu Vám Marju a Fomušku, uklidí Vám v půlhodině. A vy jim nepřekážejte, a než uklidí, počkejte v kuchyni. Posílám bucharský koberec a dvě čínské vázy. Už dávno jsem se Vám to chystala věnovat a k tomu svého Tenierse (půjčit). Vázy můžete dát na okno a Tenierse pověste na pravou stranu nad Goethovu podobiznu, bude tam na něj líp vidět a dopoledne tam jde vždycky světlo. Kdyby se konečně objevil, přijměte ho vybraně zdvořile, ale snažte se hovořit nějak nezávazně, třeba o nějakých vědeckých otázkách, a tvařte se, jako byste se naposled rozešli včera. O mně ani slovo. Možná že se k večeru přijdu na Vás podívat.

   V. S.

P. S. Jestli nepřijde ani dnes, pak už nepřijde vůbec.“

Přečetl jsem ta psaníčka a podivil se, že ho takové hlouposti mohou tolik rozčilovat. Pátravě jsem na něho pohlédl a vtom jsem zpozoroval, že si za tu chvilku, co jsem četl, vyměnil obvyklou bílou kravatu za rudou. Klobouk a hůlku měl položené na stole. Byl bledý a dokonce se mu třásly ruce.

„Do jejích starostí mi nic není!“ rozkřikl se zběsile v odpověď na můj tázavý pohled. „Je m’en fiche!^[41] Dokáže se kdovíjak rozčilovat kvůli Karmazinovovi, a mně přitom na moje psaní neodpoví! Tady prosím, tady je můj neotevřený dopis, který mi včera vrátila, tady na stole pod knihou, pod L’homme qui rit.^[42] Co je mi po tom, že se trápí kvůli Ni-ko-leň-kovi! Je m’en fiche et je proclame ma liberté. Au diable le Karmazinoff! Au diable la Lembke.^[43] Vázy jsem schoval do předsíně a Tenierse do prádelníku, a ji jsem důrazně vyzval, aby mě neprodleně přijala. Slyšíte, důrazně vyzval! Poslal jsem jí taky takový cár papíru, psaný tužkou a nezalepený, (...)

(......)