Fjodor Michajlovič Dostojevskij
překlad: Taťjana Hašková a Jaroslav Hulák

BĚSI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

9

Sotvaže jsem překročil vysoký práh branky, najednou mě zpředu popadla neznámá silná ruka.

„Kdo to?“ zahřměl cizí hlas. „Přítel či nepřítel? Kápni božskou!“

„To je náš člověk!“ vřískl poblíž hlásek Liputinův. „To je pan G-ov, vzorně vychovaný mladý muž, a má známosti v nejvyšších kruzích!“

„Když v kruzích, to mám rád, vzzoor… tak je vvyssoce vzzdělaný… Kapitán vé vé Ignát Lebjadkin, k službám světu a kamarádům… když je na ně spoleh, spoleh, na lumpy!“

Kapitán Lebjadkin, vysoký a mohutný, kudrnatý chlap, brunátný a zpitý pod obraz, stál přede mnou, sotva se držel na nohou a pletl jazykem. Vídal jsem ho ostatně už dřív, byť zpovzdáli.

„Ha! Ten je tu taky!“ zařval znova, když zahlédl Kirillova, který se pořád ještě nehnul se svou lucernou z místa. Užuž zvedal pěst, ale hned ji zase spustil.

„Odpouštím mu pro jeho učenost! Ignát Lebjadkin je vysoce vzdělaný…

Láska jak výbuch granátový
zabouří v prsou Ignátovi.
Opět se souží v hořké muce,
v Sevastopolu nechal ruce.

Sice jsem u Sevastopolu nebyl a dokonce mám obě ruce, ale ty rýmy, no řekni!“ dotíral na mě neodbytný ochlasta.

„Mladý pán nemá čas, pospíchá domů,“ domlouval mu Liputin. „Zítra to Lizavetě Nikolajevně vyřídí.“

„Lizavetě!“ zaječel kapitán znova. „Stůj! Počkej! Ještě variantu:

Vznáší se hvězda na oři,
amazonka v tanečním reji.
Ty oči se pro mě rozhoří,
arrisstokratické rty se smějí.

Hvězdě amazonce se to jmenuje. To je přece hymnus! Hymnus, jestli nejsi blbec! Neřádi tomu nechtějí rozumět! Počkej!“ Pověsil se mi na rukáv, ačkoli jsem se usilovně snažil prodrat se do branky. „Vyřiď, že jsem počestný rytíř, a Dáška… S Dáškou, s tou si to spravím jedna dvě… Psovská, otrocká nátura, a jen ať se opováží…“

V tom okamžiku upadl, poněvadž jsem se mu prudce vyškubl a rozběhl jsem se ulicí. Liputin se mi přilepil na paty.

„Však on (...)

(......)