Fjodor Michajlovič Dostojevskij
překlad: Taťjana Hašková a Jaroslav Hulák

BĚSI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

10

Štěpán Trofimovič mě očekával přímo hystericky netrpělivě. Vrátil se už asi před hodinou. Nalezl jsem ho skoro opilého. Aspoň jsem si prvních pět minut myslel, že je opilý. Běda, návštěva u Drozdovových mu zamotala hlavu nadobro.

„Mon ami, jsem úplně v koncích… Lise… Mám toho anděla v lásce a v úctě stejně jako dřív. Právě že stejně. Ale nejspíš mě obě čekaly, jedině aby na mně něco vyzvěděly, prostě řečeno, aby ze mne něco vytáhly, a pak spánembohem, běž si, kam chceš… Už je to tak.“

„Že se nestydíte!“ zvolal jsem, nedalo mi to.

„Příteli, jsem teď dočista sám. Nakonec je to k smíchu. Představte si, že i tam je to všechno prosyceno záhadami. Zrovna se na i mě vrhly, jak prý to bylo s těmi nosy a ušima a ještě s nějakými záhadami v Petrohradě. Vždyť se obě dvě teprve tady poprvé doslechly o těch zdejších Nicolasových historkách, co se přihodily před čtyřmi roky. A už to začalo: Vy jste u toho byl, všechno jste viděl, je to pravda, že je duševně chory? Jak vůbec někdo mohl na tenhle nápad přijít, nechápu. Pročpak si Praskovja tak mermomocí přeje, aby se z Nicolase vyklubal blázen? Ta žena si to přeje, velice si to přeje! Ce Maurice^[62], nebo jak mu říkají… Mavrikij Nikolajevič je celkem milý hoch, ale cožpak by mu to nějak pomohlo, a po tom, co sama první napsala z Paříže té ubohé přítelkyni… Enfin tahle Praskovja, jak ji nazývá její drahá přítelkyně, to je typ, je to nesmrtelná Gogolova Korobočka, jenže zlá Korobočka, hašteřivá a v obrovsky zvětšeném měřítku.“

„Ale to už by potom byl spíš velikánský kufr. Tak v jakémpak zvětšeném měřítku?“

„No, třeba ve zmenšeném, to máte jedno, jenom mě nepřerušujte, protože se mi to všecko plete. Všecko se to tam mezi sebou úplně posekalo. Až na Lise, ta je pořád samé tetičko sem, tetičko tam. Jenže Lise je šibalka, a stejně za tím něco vězí. Záhady. Ale se starou paní se rozkmotřily. Cette pauvre^[63] teta ovšem každého tyranizuje… A k tomu ještě gubernátorová a neuctivé chování společnosti i takzvaná neuctivost pana Karmazinova. A pak najednou ten nápad s choromyslností, ce Lipoutine^[64], to všecko, v čem se nevyznám… A… a… prý si musela dát na hlavu octový obklad, a teď ještě my dva se svými nářky a s dopisy… Ó co jsem se jí natrápil, ke všemu v takových chvílích! Já nevděčník! Považte, vrátím se domů a mám tu od ní psaní. Čtěte, jen čtěte! Och bože, bylo to ode mne tak nešlechetné.“

Podal mi čerstvě doručené psaní od Varvary Petrovny. Patrně litovala svého dopoledního „seďte doma“. Psaníčko bylo zdvořilé, ale přesto rezolutní a neplýtvalo slovy. Prosila Štěpána Trofimoviče, aby ji pozítří v neděli navštívil přesně ve dvanáct hodin a zároveň mu doporučovala, aby si přivedl někoho z přátel (v závorce bylo mé jméno). Za sebe slibovala, že pozve Šatova jakožto bratra Darji Pavlovny. „Mohl byste od ní dostat definitivní odpověď, stačí? Možná jste se tak usilovně domáhal jmenovitě této formality?“

„Všimněte si na konci toho podrážděného výroku ohledně formality. Ubožačka, (...)

(......)