Fjodor Michajlovič Dostojevskij
překlad: Taťjana Hašková a Jaroslav Hulák

BĚSI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola IV.
Pajdalka

1

Šatov se nijak nevzpouzel a na mou písemnou výzvu se dostavil v poledne k Lizavetě Nikolajevně. Přišli jsme oba téměř současně. Také já jsem tam konal první zdvořilostní návštěvu. Všichni, totiž Líza, její mamá a Mavrikij Nikolajevič, seděli v sále a hádali se. Mamá chtěla, aby jí Líza zahrála na piano jakýsi valčík, a když Líza začala hrát, tvrdila, že to není ten valčík, co si přála slyšet. Mavrikij Nikolajevič se ve své prostotě Lízy zastal a jal se ujišťovat, že to je přesně ten. Stará paní se zlostí rozplakala. Byla nemocná a dokonce špatně chodila. Měla oteklé nohy a teď už hezkých pár dní nedělala nic jiného, než že byla samý vrtoch a pořád sekýrovala, přestože Lízy se vždycky trošinku bála. Náš příchod je potěšil. Líza zčervenala radostí, řekla mi merci, ovšemže za Šatova, a pak šla k němu a zvědavě si ho prohlížela.

Nemehlo Šatov zůstal stát ve dveřích. Líza mu poděkovala, že přišel, a pak ho dovedla k mamá.

„To je pan Šatov, co jsem vám o něm říkala, a tady to je pan G-ov, můj dobrý známý a přítel Štěpána Trofimoviče. Mavrikij Nikolajevič se s ním včera taky seznámil.“

„A který z nich je profesor?“

„Ale profesor tu žádný není, mamá.“

„Ba ne, je, vždyť jsi to říkala, že k nám má přijít nějaký profesor. To asi bude tenhle,“ štítivě ukázala na Šatova.

„Vůbec jsem vám neříkala, že k nám má přijít nějaký profesor. Pan G-ov je zaměstnaný v úřadě a pan Šatov studoval na vysoké škole.“

„Studoval nebo profesor, stejně má univerzitu. Ty by ses jenom věčně hádala. Ale ten ve Švýcarech měl knír a bradku.“

„Mamá totiž pořád říká profesor synovi Štěpána Trofimoviče,“ pravila Líza a odvedla Šatova na opačný konec sálu k pohovce.

„Vždycky když jí otečou nohy, vypadá to s ní takhle, víte, je nemocná,“ pošeptala Šatovovi a přitom si ho dál přehnaně zvědavě prohlížela, zvlášť jeho pačesy.

„Vy jste voják?“ oslovila mě stará paní, jíž mě Líza tak nemilosrdně nechala napospas.

„Ne prosím, jsem zaměstnán v úřadě.“

„Pan G-ov je dobrý přítel Štěpána Trofimoviče,“ pohotově se ozvala Líza.

„Vy jste zaměstnaný u Štěpána Trofimoviče? Ale on je přece taky profesor.“

„Ach mamá, vás asi straší profesoři i ve spaní!“ zvolala Líza s nevolí.

„Straší nestraší, (...)

(......)