Fjodor Michajlovič Dostojevskij
překlad: Taťjana Hašková a Jaroslav Hulák

BĚSI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola V.
Moudrý had

1

Varvara Petrovna zazvonila a padla do křesla u okna.

„Posaďte se sem, dušinko,“ vykázala Marii Timofejevně místo uprostřed pokoje za velkým stolem. „Štěpáne Trofimoviči, co to má znamenat? Tady, tady na tu ženu se podívejte, co to má být?“

„Já… já…,“ začal koktat Štěpán Trofimovič…

Ale vtom se objevil lokaj.

„Šálek kávy, hned, extra a co nejrychleji! Kočár nechat připravený.“

„Mais, chere et excellente amie, dans quelle inquiétude…“^[74]

„Jejda! Francouzsky! Francouzsky! To se hnedka pozná nóbl společnost!“ zatleskala rukama Marie Timofejevna a už se horoucně těšila, jak si poslechne francouzský rozhovor. Varvara Petrovna na ni zírala skoro zděšeně.

Všichni jsme mlčeli a čekali nějaké rozuzlení. Šatov ani nezvedl hlavu a Štěpán Trofimovič byl celý nesvůj, jako by mohl za všecko, na spáncích mu vyrazil pot. Pohlédl jsem na Lízu (seděla v koutě takřka vedle Šatova). Oči jí bystře těkaly z Varvary Petrovny na kulhavou ženu a zpět; na rtech se jí vlnil úsměv, ale byl to nepěkný úsměv. Varvara Petrovna jej viděla. A Marie Timofejevna už zatím byla nadobro unesena, s požitkem a bez nejmenšího ostychu si prohlížela nádherný salon Varvary Petrovny – nábytek, koberce, obrazy, starobylý malovaný strop, velký bronzový krucifix v rohu, porcelánovou lampu, alba, tretky na stole.

„Tak ty jsi tu taky, Šatínku!“ zvolala náhle. „Jen považ, už dlouho na tebe koukám, ale pořád si říkám: to není on, kde by se tu vzal!“ A vesele se rozesmála.

„Vy tu ženu znáte?“ ihned se k němu obrátila Varvara Petrovna.

„Znám prosím,“ zabručel Šatov a už se pomalu zvedal, ale nakonec zůstal sedět.

„A co o ní víte? Prosím vás, honem!“

„Ale co…,“ nevhodně se ušklíbl a nevěděl, jak dál. „Vždyť to vidíte.“

„Co vidím? No tak, řekněte přece něco!“

„Bydlí ve stejném domě co já… s bratrem. Je to jeden důstojník.“

„No a?“

Šatov byl zase v koncích.

„Škoda mluvit…,“ zamručel a odhodlaně zmlkl. Samým odhodláním až zčervenal.

„To se ví, od vás se nic jiného nedá čekat!“ rozhořčeně se na něho utrhla Varvara Petrovna. Bylo jí už jasné, že všichni cosi vědí a přitom mají všichni nějak nahnáno, uhýbají jejím otázkám, chtějí před ní cosi zatajit.

Vstoupil lokaj a podával jí na stříbrném tácku vyžádaný šálek kávy, ale na její pokyn okamžitě zamířil k Marii Timofejevně.

„Vy jste, dušinko, celá promrzlá, honem se napijte, to vás zahřeje.“

„Merci,“ uchopila Marie Timofejevna šálek a najednou vyprskla smíchem, že lokajovi řekla merci. Ale pak narazila na hrozivý pohled Varvary Petrovny, polekala se a dala šálek na stůl. „Ale teto, snad se nehněváte?“ zaštěbetala jaksi až nerozvážně laškovně.

„Coože?“ trhla sebou a vypjala se v křesle Varvara Petrovna.

„Pro vás nejsem žádná teta! Jak jste to myslela?“

Marie Timofejevna se nenadála takového hněvu, a teď se celá zimničně, křečovitě roztřásla jako v záchvatu a zvrátila se v křesle dozadu.

„Já… já (...)

(......)