Fjodor Michajlovič Dostojevskij
překlad: Taťjana Hašková a Jaroslav Hulák

BĚSI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

3

„Óch, semhle!“ ukázala Praskovja Ivanovna na křeslo u stolu a s pomocí Mavrikije Nikolajeviče do něj ztěžka dopadla. „Nesedla bych si u vás, milá zlatá, nebýt těch mých nešťastných nohou!“ dodala srdceryvně.

Varvara Petrovna trošinku pozvedla hlavu a s bolestivým výrazem si tiskla prsty pravé ruky na pravý spánek, v němž patrně cítila silnou křečovitou bolest.

„Jak to, Praskovjo Ivanovno, pročpak by sis u mě nesedla? Celý život jsem se těšila opravdové přízni tvého nebožtíka muže, a my dvě jsme si ještě jako holky v penzionátě společně hrály s panenkami.“

Praskovja Ivanovna se po ní prudce ohnala oběma rukama.

„To jsem si mohla myslet! Pokaždé začnete s penzionátem, když mi chcete dělat výčitky, to už je taková vaše finta. Ale podle mě to jsou jenom řečičky. Já ten váš penzionát nemůžu ani vystát.“

„Myslím, že zrovna máš nějak moc špatnou náladu. Co tvoje nohy? Tady máš kafíčko, posluž si prosím, dej si chutnat a už se nerozčiluj.“

„Milá zlatá Varvaro Petrovno, vy se mnou jednáte jako s malou holčičkou. Žádné kafíčko nechci, abyste věděla!“

A vyzývavě se ohnala po sluhovi, který jí nesl kávu. (Ostatně kávu odmítli všichni kromě mne a Mavrikije Nikolajeviče. Štěpán Trofimovič si vzal, ale pak dal šálek zpátky na stůl. Marie Timofejevna měla sice obrovskou chuť ještě na jeden, ba natahovala už ruku, ale rozmyslela se a způsobně odmítla, zjevně spokojena sama se sebou.)

Varvara Petrovna se kysele usmála.

„Víš, moje milá Praskovjo Ivanovno, ty sis zřejmě zas něco vybájila a kvůli tomu jsi přišla sem. Odjakživa jsi žila jen a jen ve vlastních vybájených představách. Teď se vztekáš kvůli penzionátu. Ale pamatuješ, jak jsi tenkrát přijela a před celou třídou jsi ujišťovala, že tě husar Šablykin požádal o ruku, a jak tě madame Lefebure v tu ránu usvědčila ze lži? Ale tys přitom ani nelhala, jenom sis to vybájila pro vlastní potěšení. Tak povídej! S čímpak jsi přišla teď? Copak sis zas navymýšlela, co ti vadí?“

„A vy zas jste byla v penzionátě zamilovaná do popa, co učil náboženství – abyste věděla, když už jste tak zlomyslná a dodneška člověku všecko vyčítáte, chachachá!“

Žlučovitě se rozesmála a rozkašlala se.

„A jejej, ty se pamatuješ na toho popa…,“ nenávistně po ní šlehla okem Varvara Petrovna.

Dočista zezelenala. Praskovja Ivanovna se najednou zatvářila důležitě.

„Mně teď, milá zlatá, vůbec není do smíchu. Proč jste moji dceru zatáhla před celým městem do té vaší skandální historky? Proto jsem tady!“

„Do mé skandální historky?“ náhle se hrozivě vztyčila Varvara Petrovna.

„Mamá, já vás taky moc prosím, mírněte se trochu,“ ozvala se nenadále Lizaveta Nikolajevna.

„Cos to řekla?“ chystala se matinka znova zaječet, ale vtom schlípla pod dceřiným pohledem sršícím blesky.

„Jak můžete, mamá, mluvit o nějaké skandální historce?“ vybuchla Líza. „Jela jsem sem sama, přitom se svolením Julie Michajlovny, protože jsem se chtěla dovědět něco bližšího o případu téhle nešťastnice, abych jí mohla být (...)

(......)