Fjodor Michajlovič Dostojevskij
překlad: Taťjana Hašková a Jaroslav Hulák

BĚSI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

2

Petr Štěpánovič se asi dvakrát stavil na skok u tatíčka, k mé největší smůle pokaždé za mé nepřítomnosti. Poprvé ho navštívil ve středu, tedy až čtvrtý den po onom prvním setkání, a to ještě přišel úředně. Když už jsme u toho, vyrovnání týkající se statku se mezi nimi odbylo celkem v tichosti a nenápadně. Varvara Petrovna se všeho ujala osobně a všecko zaplatila, přičemž ovšem získala pěkných pár pozemků a Štěpána Trofimoviče pouze uvědomila, že všecko je odbyto, a její zmocněnec, komorník Alexej Jegorovič, mu dal něco podepsat, což také Štěpán Trofimovič beze slova a převelice důstojně učinil. K té důstojnosti podotýkám, že jsem našeho dřívějšího starouška v těch dnech skoro nepoznával. Vedl si úplně jinak než dřív, byl teď nezvykle mlčenlivý, dokonce nenapsal Varvaře Petrovně od té neděle ani jediný dopis, což pokládám málem za zázrak, ale především byl klidný. Utvrdil se v jakési konečné a kromobyčejné myšlence, a teď seděl a na něco čekal. Zpočátku ale stonal, hlavně v pondělí, přepadla ho cholerína. Také nemohl zůstat celou tu dobu beze zpráv; ale sotva jsem od fakt přešel k jádru věci a vyslovoval nějaké domněnky, už se po mně oháněl, abych přestal. Ale obojí shledání se synáčkem na něho přece jen bolestně zapůsobilo, i když ho nezviklalo. Oba ty dny po zmíněných setkáních ležel na pohovce s octovým obkladem na hlavě; avšak ve vyšším pojetí zachovával i nadále klid.

Mnohdy se ostatně po mně ani neoháněl rukama. Jindy mě také napadalo, že navyklá tajemná odhodlanost ho jaksi opouští a že začíná zápasit s nějakým novým svůdným přívalem myšlenek. Byly to jen okamžiky, ale upozorňuji na ně. Tušil jsem, že by moc rád zase přišel ke slovu, vyšel ze své ulity, vyzval někoho k zápasu, svedl poslední bitvu.

„Chlapče, já bych je rozdrtil!“ uklouzlo mu ve čtvrtek večer po druhém setkání s Petrem Štěpánovičem. Ležel natažený na pohovce a kolem hlavy měl omotaný ručník.

Do té chvíle se mnou nepromluvil za celý den ještě ani slovo.

„Fils, fils chéri, syn, milovaný syn a tak dále, plně uznávám, že všecky ty výrazy jsou hloupé tlachy, převzaté z plebejského slovníku, aťsi, sám to teď nahlížím. Já ho neživil a nestaral se o něho, poslal jsem ho z Berlína do -ské gubernie, poslal jsem nemluvně poštou jako zavazadlo, no a tak dále, uznávám… Prý, ty ses o mne nestaral a poslal jsi mě pryč jako balík, a ještě jsi mě tady okradl… Jenomže, ty nešťastníku, já na to, co jsem se pro tebe celý život natrápil, třebas jsem tě poslal jako balík! Jemu je to k smíchu. Ale uznávám, plně uznávám… třebas i jako balík,“ uzavřel jako v horečce.

„Inu, nechme toho,“ začal po chvíli znova. „Nechápu Turgeněva. Jeho Bazarov je jakási fiktivní postava, naprosto neexistující. Vždyť oni ho tenkrát první zavrhli jako něco zhola nemožného. Ten Bazarov je jakýsi neurčitý kříženec Nozdreva a Byrona, přesně tak. Jen si je pozorně prohlédnout: dělají kotrmelce a kňučí radostí jako štěňata na slunci, jsou šťastní, jsou vítězové! Jakýpak po tomhle Byron! A ta (...)

(......)