Fjodor Michajlovič Dostojevskij
překlad: Taťjana Hašková a Jaroslav Hulák

BĚSI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

6

Vchod do prázdného křídla domu, v kterém bydlel Šatov, nebyl zamčený. Ale když se Stavrogin jakžtakž dostal na chodbu, octl se v úplné tmě a musel kolem sebe šmátrat, aby našel schody do patra. Vtom se nahoře otevřely dveře a objevilo se světlo. Šatov ze dveří nevyšel, jenom otevřel. Když Nikolaj Vsevolodovič stanul na prahu pokoje, spatřil ho, jak vyčkávavě stojí v koutě u stolu.

„Jdu za vámi v důležité věci. Smím dál?“ zeptal se Stavrogin ještě na prahu.

„Pojďte dál a posaďte se,“ vyzval ho Šatov. „Zamkněte, nebo ne, počkejte, já to udělám.“

Zamkl dveře, vrátil se ke stolu a sedl si naproti Nikolajovi Vsevolodoviči. Za ten týden zhubl a teď měl patrně horečku.

„Vy jste mě utrápil,“ řekl tiše, skoro šeptem a se sklopenou hlavou, „proč jste tak dlouho nešel?“

„Byl jste si natolik jistý, že přijdu?“

„No bodejť, počkejte, třeštil jsem v horečce… možná že teď taky třeštím. Počkejte.“

Trochu se nadzvedl a z nejhořejší ze tří přihrádek s knihami hned zkraje sundal nějaký předmět. Byl to revolver.

„Jednu noc jsem blouznil, jak mě přijdete zabít, a pak jsem si hned časně ráno koupil od toho flákače Ljamšina za poslední peníze revolver. Nechtěl jsem se vám vzdát na milost a nemilost. Potom jsem zas přišel k sobě… Nemám žádný střelný prach ani náboje. Od té chvíle zůstal ten revolver ležet v knihovničce. Počkejte…“

Vstal a užuž otvíral vyhlídku.

„Nevyhazujte to, a k čemu taky?“ zarazil ho Nikolaj Vsevolodovič. „Stojí to peníze, a lidi by si zítra začali povídat, že se Šatovovi válejí pod oknem revolvery. Dejte to zas zpátky, tak, ano, správně, a sedněte si. Řekněte mi, proč se mi skoro kajícně zpovídáte ze své představy, že vás přijdu zabít? Ani teď jsem se nepřišel smiřovat, ale promluvit si o něčem neodkladném. Především mi vysvětlete: neudeřil jste mě snad proto, že jsem měl poměr s vaší ženou?“

„Dobře víte, že ne,“ opět sklopil hlavu Šatov.

„Ani ne proto, že byste uvěřil hloupému klepu o Darje Pavlovně?“

„Ne, ne, ovšemže ne! Hlouposti! Sestra mi hned ze začátku řekla…,“ netrpělivě a ostře vyjel Šatov, dokonce si dupl.

„Tedy jsem hádal dobře, a vy taky,“ klidným tónem pokračoval Stavrogin, „nemýlíte se, Marie Timofejevna Lebjadkinová je moje legitimní manželka, byli jsme oddáni asi před půl pátým rokem v Petrohradě. Přece jste mě udeřil kvůli ní?“

Šatov, dočista ohromený, poslouchal a mlčel.

„Uhádl jsem, ale nevěřil,“ zahučel konečně, upíraje zvláštní pohled na Stavrogina.

„A přesto jste mě udeřil?“

Šatov zrudl a skoro nesouvisle zablábolil:

„To za váš mravní pád… za ten klam. Nehodlal jsem vás trestat. Když jsem se k vám blížil, v první chvíli jsem ještě nevěděl, že vás udeřím… to proto, že jste v mém životě tolik znamenal… Já…“

„Chápu, chápu, neplýtvejte slovy. Škoda že máte horečku. Přišel jsem za vámi v naprosto neodkladné věci.“

„Čekal jsem na vás příliš dlouho…,“ Šatov se celý div neroztřásl a pomalu vstával. „Povídejte, o jakou věc vám jde, a já vám taky povím… potom…“

Posadil se.

(...)

(......)