Fjodor Michajlovič Dostojevskij
překlad: Taťjana Hašková a Jaroslav Hulák

BĚSI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

3

Skoro současně a přesně ten den došlo konečně i k setkání Štěpána Trofimoviče s Varvarou Petrovnou. Na tohle setkání vlastně pomýšlela už dávno a dávno už to bývalému příteli oznámila, ale dosud bůhvíproč otálela. Schůzka se konala ve Skvorešnikách. Varvara Petrovna přijela do svého venkovského sídla s hlavou plnou starostí. Minulý den totiž padlo konečné rozhodnutí, že nadcházející slavnost bude pořádána u paní maršálkové. Varvara Petrovna ovšem svým důmyslem hbitě pochopila, že po slavnosti jí nikdo nezabrání, aby uspořádala svou soukromou slavnost, tentokrát ve Skvorešnikách, a znova sezvala celé město. Pak by se každý mohl z vlastní zkušenosti přesvědčit, čí dům je noblesnějšía kde dovedou hosty lépe přijmout a s větším vkusem uspořádat ples. A vůbec byla k nepoznání. Vypadalo to, jako by se celá přerodila a z někdejší nepřístupné veleslovutné dámy (výraz Štěpána Trofimoviče) se proměnila v docela obyčejnou ztřeštěnou paničku. Ačkoli to možná bylo pouhé zdání.

Když přijela do prázdného domu, obešla všechny pokoje v doprovodu věrného starého Alexeje Jegoroviče a Fomušky, muže světaznalého a přitom zkušeného dekoratéra. Začaly porady a úvahy. Jaký nábytek přestěhovat z městského domu? Které předměty, jaké obrazy? Kam je umístit? Jak co nejvhodněji uplatnit skleník a květiny? Kam dát nové závěsy, kde zřídit bufet, a to jeden či dva? Atd. atd. A vtom přímo uprostřed těch nejhorečnějších příprav a shonu si najednou zamanula, že pošle kočár pro Štěpána Trofimoviče.

Ten byl už dávno uvědoměn a připraven a každý den očekával právě takovéto nenadálé pozvání. Když nasedal do kočáru, udělal si křížek; rozhodovalo se přece o jeho osudu. Nalezl svou příznivkyni ve velkém sále. Seděla ve výklenku na kanapíčku za mramorovým stolkem, vyzbrojena papírem a tužkou. Fomuška vyměřoval výšku galerie a oken a Var- vara Petrovna osobně zapisovala číslice a dělala si na okrajích poznámky. Nedala se vyrušit, jen pokynula hlavou směrem k Štěpánovi Trofimoviči, a když zahuhňal jakýstakýs pozdrav, narychlo mu podala ruku a ledabyle ukázala na místo vedle sebe.

„Seděl jsem tam a čekal asi pět minut a hleděl jsem v sobě potlačit sebemenší citové hnutí,“ líčil mi později. „Měl jsem před sebou docela jinou ženu, než jakou jsem znal dvacet let. Nejhlubší přesvědčení, že je konec všemu, mi dodalo sílu, nad níž sama užasla. Přisámbůh, byla překvapena mou neochvějností v tuto poslední hodinu.“

Vtom odložila Varvara Petrovna tužku na stoleček a prudce se otočila k Štěpánovi Trofimoviči.

„Štěpáne Trofimoviči, abychom mluvili docela věcně. Jistě už máte pohotově připravené všecky ty vaše nabubřelé řečičky a všelijaká působivá slůvka, ale radši bychom měli jít rovnou k věci, nemyslíte?“

Škublo jím to. Příliš chvátala, aby už honem uplatnila tenhle svůj tón, co tedy se dalo čekat?

„Počkejte, mlčte, nechte mě domluvit, pak budete mluvit vy, ačkoli věru nevím, co byste mi vlastně mohl odpovědět,“ pokračovala v rychlé řeči. „Dvanáct set rublů vaší (...)

(......)