Fjodor Michajlovič Dostojevskij
překlad: Taťjana Hašková a Jaroslav Hulák

BĚSI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola VI.
Petr Štěpánovič má napilno

1

Datum slavnosti bylo stanoveno s konečnou platností, ale von Lembke byl čím dál smutnější a zádumčivější. Trápily ho podivné neblahé předtuchy a Julii Michajlovnu to vážně znepokojovalo. A vskutku nebylo všechno tak docela v pořádku. Náš dřívější dobrák gubernátor zanechal místní správu v dost neutěšeném stavu. Zrovna v té době hrozila cholera, místy řádil dobytčí mor, celé léto zuřily v městech i na venkově požáry a mezi lidem se pořád víc a víc hloupě šuškalo o žhářství. Počet loupeží stoupl ve srovnání s dřívějškem dvojnásobně. Ale na tom všem by samosebou nebylo nic tak neobvyklého, nebýt zároveň jiných závažnějších příčin, které připravovaly až dosud šťastného Andreje Antonoviče o klid.

Nejvíc Julii Michajlovnu zaráželo, že muž je den ze dne zamlklejší a – zvláštní věc – pořád uzavřenější. Ale co by vlastně mohl mít za tajnosti? Ovšem, málokdy jí odporoval a většinou se plně podřizoval. Na její naléhání byla například uskutečněna dvě nebo tři nesmírně riskantní a málem protizákonná opatření pro posílení gubernátorské moci. Došlo k několika případům neblahého osobního protěžování; například lidé, kteří patřili před soud a na Sibiř, byli výhradně na její naléhání navrženi k vyznamenání. Na určité stížnosti a dotazy bylo nařízeno soustavně neodpovídat. To všecko vyšlo najevo později. Lembke nejen všecko podpisoval, ale co víc, ani neuvažoval, do jaké míry se jeho choť osobně podílí na vykonávání jeho vlastních povinností. Zato si občas zničehonic postavil hlavu pro úplné hlouposti, až se Julie Michajlovna nestačila divit. Jistěže si potřeboval všechny ty dny slepé poslušnosti vynahradit krátkou, chvilkovou vzpourou. Julie Michajlovna i přes svůj bystrozrak neuměla bohužel rozpoznat ten ušlechtilý jemný detail v ušlechtilé povaze. Běda! Měla v hlavě docela jiné věci, a z toho pak vzešlo mnohé nedorozumění.

Nepřísluší mi vyprávět o leckterých věcech, ostatně bych to neuměl. Ani po administrativních přehmatech mi nic není, a vůbec celou tu administrativní stránku úplně pomíjím. Když jsem se pouštěl do psaní kroniky, vytkl jsem si za úkol něco jiného. Mimoto ještě leccos vyjde najevo při vyšetřování, které má nyní být v naší gubernii provedeno. Jen trošku strpení! Přesto nelze opomenout pár nezbytných věcí na vysvětlenou.

Ale teď se zas vraťme k Julii Michajlovně. Nešťastná dáma (je mi jí velice líto) by byla mohla dosáhnout všeho, co ji tolik lákalo a vábilo (slávy a tak dále), docela dobře i bez všech těch obrovských extravagancí, jaké u nás pěstovala hned od prvního okamžiku. Snad to bylo přebujelou romantičností, snad dlouhodobými žalostnými nezdary raného mládí, ale sotvaže nastala v jejích osudech změna, už si najednou připadala jaksi zvlášť povolaná, div ne vyvolená, nad níž tento jazyk vzplál, jenže právě s tím jazykem to byla největší smůla, vždyť to přece jen není paruka, která by se dala nasadit na kteroukoli ženskou hlavu. Ale o téhle pravdě lze ženu převelice těžko (...)

(......)