Fjodor Michajlovič Dostojevskij
překlad: Taťjana Hašková a Jaroslav Hulák

BĚSI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

3

„Copak vám dělá starosti, snad ne tyhlety pitomůstky?“ ukázal na letáky. „Mohl bych vám takových letáčků natahat celou hromadu, setkal jsem se s tím už v Ch-ské gubernii.“

„Tedy v době, kdy jste tam byl?“

„To víte, že ne, když jsem tam nebyl. Byl s obrázkem, nahoře byla nakreslená sekyra. S dovolením (vzal leták), to se ví, tady je ta sekyra taky. Nachlup stejná.“

„Ano, sekyra. Vidíte to… sekyra.“

„A to vás ta sekyra tolik polekala?“

„Ne, sekyra ne… nepolekala mě, ale ta věc… celá ta věc je taková… Jsou zde jisté okolnosti…“

„Jaképak? Že vám někdo přinesl tohleto z fabriky? Cheche. Ale víte, co nevidět vám budou dělníci v té fabrice sepisovat letáky sami.“

„Jak to?“ upřel na něj přísné zraky von Lembke.

„Inu takto. Radši si je hlídejte. Vy jste příliš měkká povaha, Andreji Antonoviči. Píšete romány. Ale tohle by chtělo vzít pořádně do ruky jako zastara.“

„Co znamená jako zastara, co je tohle za rady? Továrna byla dezinfikována. Nařídil jsem to, a vyčistili to tam všecko.“

„Ale dělníci se bouří. Spráskat je všecky do jednoho, a bylo by po legraci.“

„Že se bouří? Nesmysl. Nařídil jsem, a továrnu vyčistili.“

„Bože, bože, Andreji Antonoviči, jste vy ale zatroleně měkká povaha.“

„Za prvé nejsem zdaleka tak měkká povaha, a za druhé…,“ už se zas rozčilil von Lembke. Mluvil s mladým mužem jen s velkým sebezapřením, čistě ze zvědavosti, zda mu nepoví nějakou novinku.

„Vida, další stará známost!“ přerušil ho Petr Štěpánovič. Vzal si teď na mušku jinou tiskovinu, ležící pod těžítkem, rovněž na způsob letáku, patrně vydanou v cizině, tentokrát ale veršovanou. „No, tohleto umím zpaměti. Šlechetná osobnost! Na to se kouknem. No ovšem, je to ono, Šlechetná osobnost. S touhle osobností se známe ještě z ciziny. Kde jste to splašil?“

„Říkáte, že jste to viděl v cizině?“ trhl sebou von Lembke.

„No bodejť, už před čtyřmi měsíci, jestli ne před pěti.“

„Ale vy jste toho v cizině viděl opravdu mnoho,“ pronikavě se na něj podíval von Lembke. Petr Štěpánovič neposlouchal, rozložil lístek a nahlas předčítal:

Šlechetná osobnost

Sám jsa zrozen z lůna lidu,
hoře jeho znal i bídu;
carská msta ho Rusí štvala,
šlechtická zášť poštívala;
káznici a šibenici
dal svůj život mladistvý:
hlásal v městech, na vesnici
rovnost, volnost, bratrství.

Místo slov když přišly činy,
utek z Ruska do ciziny,
vale mučírnám dal, katům,
vale carským kasematům.
Lid, ve kterém vře to vzpourou
od Smolenska do Taškenta,
netrpělivě a s touhou
čekal, čekal na studenta.

Čekal ho, že přijde brzy
setřít bídy slané slzy,
zlomit šlechty pouta stará,
zbavit cara jména cara,
rozděliti lidu zemi,
zrušit církve, rodiny,
vyúčtovati tak s všemi
starých časů zločiny.^[92]

„To jste asi sebrali tamtomu důstojníkovi, že?“ zeptal se potom.

„A vy toho důstojníka taky ráčíte znát?“

„No bodejť. Popíjel jsem tam s nimi dva dni. On na to vypadal, že se zblázní.“

„Možná že se ani nezbláznil.“

„Že ne, když začal (...)

(......)