Fjodor Michajlovič Dostojevskij
překlad: Taťjana Hašková a Jaroslav Hulák

BĚSI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

5

Petr Štěpánovič měl celý ten den napilno. Od von Lembka kvapil do Kostelní ulice, ale když v Sloupové míjel dům, v kterém bydlel Karmazinov, najednou se zarazil, pousmál se a vešel dovnitř. Dostal odpověď, že „pán ho očekává“, což ho velice zaujalo, poněvadž svůj příchod vůbec předem neohlásil.

Ale veliký spisovatel ho skutečně čekal, dokonce už včera i předevčírem. Před třemi dny mu svěřil svůj rukopis Merci (z kterého chtěl předčítat na literárním matiné v rámci slavnosti pořádané Julií Michajlovnou) a prokázal mu tím laskavost, pevně přesvědčen, že samolibý mladík bude mile polichocen, když mu bude umožněno seznámit se s veledílem předem. Petr Štěpánovič už dlouhou dobu pozoroval, že ten marnivý, zhýčkaný a pro všechny nevyvolené urážlivě nedostupný pán, ta skoro státnická hlava mu docela jednoduše pochlebuje, a to přímo dychtivě. Myslím že mladý muž nakonec uhádl, že pokud ho Karmazinov nepovažuje za vůdce všeho tajného revolučního dění v celém Rusku, pak v něm přinejmenším vidí jednoho z největších zasvěcenců do tajů ruské revoluce a člověka, majícího nesporný vliv na mládež. Duševní pochody nejmoudřejšího muže v Rusku Petra Štěpánoviče zajímaly, ale dosud se z jistých důvodů jakémukoli objasnění vyhýbal.

Velikán naší literatury bydlel v domácnosti své sestry, choti komořího a statkářky. Oba manželé se skláněli před slavným příbuzným ve zbožné úctě, ale za jeho nynějšího pobytu dleli k své nesmírné lítosti oba v Moskvě, takže cti, aby ho přivítala, se dostalo staré paní, velice vzdálené chudé příbuzné pana komořího, která tady přebývala a už dlouho vedla celou domácnost. Od příjezdu pana Karmazinova chodil celý dům po špičkách. Stará paní podávala málem denně do Moskvy zprávu, jak se milostpán vyspal a co ráčil pojíst, a jednou poslala telegram se sdělením, že po slavnostním obědě u starosty si musel vzít lžíci nějakého užívání. Jít za ním do pokoje se osmělila zřídkakdy, ačkoli se k ní choval zdvořile, byť odměřeně, a hovořil s ní, jen když něco potřeboval. Když teď vešel Petr Štěpánovič, právě si pochutnával na svém obligátním dopoledním karbanátku a k tomu měl půl sklenky červeného vína. Petr Štěpánovič u něj už dřív několikrát byl a pokaždé ho zastihl u toho přesnídávkového karbanátku, a náš velikán ho před ním klidně pojídal, ale ani jednou mu nenabídl. Po karbanátku byl podáván ještě malý šáleček kávy. Lokaj, který nosil pokrmy, měl frak, měkké nehlučné botky a rukavičky.

„Áá!“ zvedl se Karmazinov z pohovky, otřel si ústa servítkem a s výrazem nejopravdovější, ryzí radosti se užuž hrnul k hostu s vroucím políbením – ruský zvyk, charakteristický pro všechny až příliš proslulé veličiny. Petr Štěpánovič si však už z dřívější zkušenosti pamatoval, že Karmazinov se sice vnucuje s tím věčným hubičkováním, ale přitom sám nastavuje tvář první, proto udělal tentokrát totéž, a obě tváře na sebe narazily. Karmazinov nedal na sobě znát, že by něco postřehl, usedl na pohovku a roztomile pokynul Petrovi Štěpánoviči na křeslo (...)

(......)