Fjodor Michajlovič Dostojevskij
překlad: Taťjana Hašková a Jaroslav Hulák

BĚSI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola IX.
Domovní prohlídka u Štěpána Trofimoviče

Mezitím došlo u nás k události, která mě překvapila a Štěpánem Trofimovičem přímo otřásla. V osm hodin ráno od něj ke mně přiběhla Nastasja se zprávou, že u milostpána „něco zabavili“. Zpočátku jsem nic nechápal, jen jsem jakžtakž vyrozuměl, že v tom zabavení mají prsty úřady, že přišli nějací páni a sebrali všelijaké papíry, ty pak svázal voják do rance a „odvez na kolečku“. Byla to fantastická zpráva. Honem jsem spěchal k Štěpánovi Trofimoviči.

Nalezl jsem ho v prazvláštním stavu; byl podrážděný a velice rozrušený, ale zároveň se tvářil nesporně vítězoslavně. Na stole uprostřed pokoje bublal samovar a stála tam naplněná, ale netknutá zapomenutá sklenice s čajem. Štěpán Trofimovič se motal kolem stolu a každou chvilku zabrousil do některého kouta, ale pohyboval se přitom docela podvědomě. Měl na sobě obligátní červenou kazajku, ale sotva mě uviděl, hned si vzal vestu a žaket, což nikdy dřív nedělával, když ho některý dobrý známý zastihl jen tak podomácku. Okamžitě mě bouřlivě uchopil za ruku.

„Konečně přítel! (Vydechl zhluboka.) Cher, vzkázal jsem pouze pro vás, a jinak nikdo nic neví. Musím nařídit Nastasje, aby zamkla a nikoho sem nepouštěla, ovšem kromě tamtěch… Vous comprenez?^[94]“

Neklidně na mě pohlížel, jako by se nemohl dočkat odpovědi. To se ví, začal jsem se horlivě vyptávat a z nesouvislých řečí, protkaných přestávkami a zbytečnými vsuvkami, jsem se jakžtakž dověděl, že v sedm hodin ráno k němu náhle přišel guberniální úředník…

„Pardon (pokračoval už zase francouzsky), zapomněl jsem, jak se jmenuje. Není zdejší, ale přivezl si ho tuším Lembke, má v obličeji něco omezeného a německého. Jmenuje se Rosenthal.“

„A ne Blum?“

„Rozumíte?“

„Blum, ano, Blum. Právě tak se představil. Vous le connaissez?^[95] Zjev dost omezený a velmi samolibý, a přitom je velmi přísný, nepřístupný a důležitý. Policajtský zjev, takový ten poslušný typ, je m’y connais.^[96] Ještě jsem spal a představte si, on mě požádal, aby se směl kouknout na moje knihy a rukopisy, oui, je m’en souviens, il a employé ce mot.^[97] Nezatkl mě, jenom knihy… Zachovával náležitý odstup, a když mi chtěl motivovat svůj příchod, tvářil se, jako bych… zkrátka, asi se domníval, že se na něj hned vrhnu a začnu ho nemilosrdně bít. Všichni ti lidé z nižších vrstev jsou takoví, když přijdou do styku se slušným člověkem. Samosebou jsem okamžitě všecko pochopil. Už dvacet let se na to připravuji. Odemkl jsem mu všecky zásuvky a odevzdal všecky klíče, sám jsem mu je podal. Zachoval jsem důstojný klid. Z knih mi vzal několik zahraničních vydání Gercena, vázaný ročník Zvonu, a to by bylo všecko. Potom různé papíry a dopisy a dále některé z mých historických, kritických a politických úvah. Všecko to odnesli. Nastasja říká, že to odvezl voják na kolečku a prý to bylo přikryté zástěrou, ano, přesně tak, zástěrou.“

Doslova třeštil. Kdo se tu měl v něčem vyznat? Zase jsem ho zasypal otázkami: Přišel Blum sám, nebo ne? (...)

(......)