Fjodor Michajlovič Dostojevskij
překlad: Taťjana Hašková a Jaroslav Hulák

BĚSI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola II.
Závěr slavnosti

1

Nepřijal mě. Zamkl se a psal. Na mé opětovné zaklepání a zavolání odpověděl skrz dveře:

„Drahý příteli, skoncoval jsem se vším, kdo po mně může chtít víc?“

„S ničím jste neskoncoval, jenom jste přispěl k tomu, že všecko skončilo fiaskem. Propánaboha, Štěpáne Trofimoviči, nechte toho hraní se slovy a otevřte. Musíme něco podniknout. Co když k vám ještě někdo přijde a bude vás urážet…“

Cítil jsem se oprávněn být mimořádně přísný, ba ostrý. Bál jsem se, aby neprovedl nějakou ještě větší pošetilost. Ale k svému překvapení jsem narazil na tvrdou neústupnost:

„Tak mě neurážejte první vy. Díky vám za všechno, co jste pro mě v minulosti vykonal, ale opakuji, s lidmi jsem nadobro skoncoval, s dobrými i zlými. Píšu teď Darje Pavlovně, kterou jsem doposud tak trestuhodně zanedbával. Zítra jí to psaní doneste, jestli chcete, ale teď merci.“

„Štěpáne Trofimoviči, ujišťuju vás, že situace je mnohem vážnější, než si myslíte. Myslíte, že jste tam někoho rozdrtil? Nikoho jste nerozdrtil, ale rozbil jste se sám jako prázdná sklenička! (Ó, byl jsem hrubý a nezdvořilý, vzpomínám na to s lítostí!) Darje Pavlovně rozhodně nemáte co psát… a kam byste se teď beze mě poděl? Copak si v praktickém životě víte rady? Zřejmě máte ještě něco v úmyslu? Bude z toho jenom další krach, jestli ještě něco chystáte…“

Vstal a přišel až ke dveřím.

„Strávil jste mezi nimi krátkou dobu, a už jste se nakazil jejich jazykem a tónem. Dieu vous pardonne, mon ami, et Dieu vous garde.^[125] Ale u vás jsem vždy pozoroval zárodky slušnosti a snad se ještě vzpamatujete, ovšem až po čase, jako vůbec my Rusové všichni. K vaší poznámce o mé nepraktičnosti vám připomenu jednu svou dávnou myšlenku, totiž že u nás v Rusku se celá fůra lidí nezabývá ničím jiným, než že strašně zuřivě a nanejvýš dotěrně, jak mouchy v létě, útočí na cizí nepraktičnost a obviňují z ní kdekoho, jenom ne sebe. Cher, uvědomte si, že jsem rozrušen, a netrapte mě. Ještě jednou díky za všechno a rozejděme se tak jako Karmazinov s čtenářstvem, totiž zapomeňme jeden na druhého co možná velkomyslně. On ovšem chytračil, když své bývalé čtenáře tak přehnaně prosil, aby na něj zapomněli, quant a moi, nejsem tak ješitný a nejvíc spoléhám na vaše nezkušené mladé srdce. Proč byste se zatěžoval vzpomínkami na zbytečného starce? Žijte víc, příteli, jak mi to loni k jmeninám popřála Nastasja (ces pauvres gens ont quelquefois des mots charmants et pleins de philosophie^[126]). Nepřeji vám mnoho štěstí, to by se vám hnedle zajedlo. Nepřeji vám ani neštěstí. Ale v duchu lidové filozofie prostě opakuji: žijte víc a snažte se nějak, abyste se příliš nenudil. Toto marné přání dodávám už za sebe. Nuže sbohem, doopravdy sbohem. A nestůjte u mých dveří, stejně neotevřu.“

Odešel od dveří a ničeho jsem už nedosáhl. Přes všecko rozrušení hovořil plynně, zvolna, důrazně a s patrnou snahou mě přesvědčit. Jistěže se na mě trošku zlobil a nepřímo se mi mstil, snad za ty kryté káry (...)

(......)