Fjodor Michajlovič Dostojevskij
překlad: Taťjana Hašková a Jaroslav Hulák

BĚSI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

3

Celá ta noc se svými doslova nechutnými událostmi a se strašlivým ranním rozuzlením mi dodnes vyvstává před očima jako ohavný, blouznivý sen a tvoří – aspoň pro mě – nejtíživější část mé kroniky. Na ples jsem se jenom málo opozdil, a přesto jsem přišel, když už se chýlil ke konci, tak rychle mu bylo souzeno skončit. Táhlo už na jedenáctou, když jsem dorazil k domu paní maršálkové. Bílý sál, v němž se konalo dnešní literární matiné, byl už zázračnou rychlostí uklizen a upraven na hlavní taneční sál, předpokládalo se, že pro celé město. Ale jak jsem byl už předtím proti konání plesu silně zaujatý, přesto jsem zdaleka neodhadl skutečný stav věcí: ani jediná rodina z vyšších kruhů se nedostavila. I všichni jen trochu významní úředníci ples ignorovali – a to už bylo na pováženou. Co se týče paní a dívek, nedávný odhad Petra Štěpánoviče (teď mi bylo zřejmé, že to byl úskok) se zdaleka nesplnil. Sešlo se jich pramálo, na čtyři pány stěží připadala jedna dáma, ale co to bylo za dámy! Nějaké ženy nižších důstojníků, všelijaký pošťácký a úřednický póvl, tři felčarky s dcerami, dvě tři statkářky z těch nejchudších, sedm dcer a neteř onoho sekretáře, o kterém jsem se už zmiňoval, obchodnické paničky – copak tohle čekala Julie Michajlovna? Dokonce obchodníků přišla jen asi polovina. Pokud šlo o pány, přes totální absenci naší honorace jich byl přece jen pořádný houf, ten ale působil neurčitým a podezřelým dojmem. Jistě, bylo tu několik velice nenápadných a úctyhodných důstojníků s manželkami, několik dokonale poslušných otců rodin, jako například zas ten výše zmíněný sekretář, otec sedmi dcer. Všichni ti skromní bezvýznamní lidé přišli, tak říkajíc protože museli, jak se vyjádřil jeden z těch pánů. Ale na druhé straně houf výbojných návštěvníků i těch individuí, která jsem já a Petr Štěpánovič už předtím podezřívali, že byla vpuštěna bez vstupenky, snad ještě nabyl. Zatím seděli všichni v bufetu a kdykoli se některý objevil, zamířil rovnou tam, jako na předem smluvené místo. Takhle mi to aspoň připadalo. Bufet byl vzadu až na konci dlouhé řady pokojů v rozlehlém sále, kde kraloval Prochoryč se všemi lákadly klubové kuchyně a svůdně vystavenými lahůdkami a nápoji. Spatřil jsem tam pár individuí div ne v roztrhaných kabátech a v svrchovaně podezřelých, naprosto neplesových oblecích, jejichž nositelé byli patrně jen s nesmírnou námahou a jen nakrátko uvedeni do střízlivého stavu a dopraveni sem bůhví odkud, snad byli přespolní. Věděl jsem ovšem, že v pojetí Julie Michajlovny měl mít ples zcela demokratický ráz, „vstup bude povolen i příslušníkům měšťanského stavu, pokud by se stalo, že někdo z nich si zaplatí vstupenku“. Tohle mohla Julie Michajlovna klidně prohlásit ve svém komité v nezvratné jistotě, že nikoho z místních měšťanů, vesměs živořících, ani nenapadne kupovat si vstupenku. Ale přesto jsem zapochyboval, jak bylo možné tyhle ponuré otrhance pouštět na ples, i kdyby bylo komité nevím jak demokratické. Ale kdo je tedy pustil dovnitř (...)

(......)