Fjodor Michajlovič Dostojevskij
překlad: Taťjana Hašková a Jaroslav Hulák

BĚSI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

4

Požár vyděsil naše Zářečské nejvíc proto, že byl zjevně založen. Stojí za povšimnutí, že vzápětí po prvním výkřiku „hoří!“ se ozvalo i že „to podpálili špigulinští“. Dnes už je až moc dobře známo, že v tom žhářství skutečně měli prsty tři dělníci od Špigulinů, jenže to je všecko. Všichni ostatní z továrny byli dokonale očištěni jak v očích veřejnosti, tak oficiálně. Kromě těch tří ničemů (z nichž jeden byl dopaden a doznal se, kdežto dva jsou dosud na útěku) se na žhářství bezpochyby podílel i Feďka Galejník. A to je všechno, co je zatím o příčinách požáru s určitostí známo; docela jiná věc jsou dohady. Co ty tři ničemy k jejich činu přimělo – byli někým vedeni, nebo ne? Na to všecko se dá i dnes těžko odpovědět.

Protože foukal silný vítr a zářečská stavení byla vesměs dřevěná a konečně i proto, že oheň byl založen na třech různých místech, požár se rozšířil velice rychle a s neuvěřitelnou prudkostí zachvátil celou čtvrť (ačkoli spíš je třeba brát v úvahu, že byl založen jen na dvou místech: třetí ohnisko bylo uhašeno téměř vzápětí poté, co oheň vzplanul, o tom viz dále). Nicméně v tisku hlavních měst byla naše pohroma zveličena. Popelem nelehla víc (a snad i méně) než čtvrtina celého Zářečí, hrubým odhadem. Náš hasičský sbor, když slabý ve srovnání s rozlohou města a počtem obyvatel, si přesto počínal velice spolehlivě a obětavě. Stejně by však nebyl mnoho dokázal, ani při ochotné spolupráci obyvatel, kdyby se před svítáním neobrátil vítr a ráno náhle neustal. Když jsem se, pouhou hodinu po útěku z plesu, dostal do Zářečí, hořelo už naplno. Celá ulice rovnoběžná s řekou byla v jednom plameni. Bylo světlo jako ve dne. Nebudu tu podívanou líčit dopodrobna: kdo na Rusi by ji neznal? V uličkách těsně sousedících s hořící ulicí byl strašný zmatek a shon. Tady čekali oheň najisto a obyvatelé vynášeli z domů svůj majetek, ale přesto neodcházeli od svých příbytků a v očekávání seděli na vynesených truhlách a peřinách, každý pod svými okny. Část mužského obyvatelstva se činila v potu tváře, nelítostně káceli ploty a dokonce strhávali celé chatrče, které stály nejblíž ohně a po větru. Plakaly jen děti vyburcované ze spaní a skučely a naříkaly ženské, které už stačily vynést svoje haraburdí. Ty, které s tím ještě nebyly hotovy, mlčky a energicky tahaly věci ven. Jiskry a řeřavé uhlíky se rozletovaly daleko kolem dokola. Lidé je hasili, jak to šlo. Těsně kolem požáru se tlačili zvědavci, kteří se seběhli ze všech konců města. Někteří pomáhali hasit, ostatní s požitkem přihlíželi. Velký oheň v noci vždycky působí vzrušujícím a rozjařujícím dojmem, na tom jsou založeny ohňostroje, jenže při nich se oheň skládá do půvabných, pravidelných ornamentů, a protože je docela neškodný, působí hravě a rozveseluje asi jako pohár šampaňského. Něco jiného je skutečný požár, tady hrůza a určitý pocit osobního nebezpečí, přes určitý zábavný dojem z nočního ohně, vyvolávají u diváka (ovšem ne u toho, kdo právě vyhořel) i jakýsi duševní posun a probouzejí (...)

(......)