Fjodor Michajlovič Dostojevskij
překlad: Taťjana Hašková a Jaroslav Hulák

BĚSI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

2

Místnost, ze které nakoukl Petr Štěpánovič, byla velká předsíň oválného tvaru. Předtím tam seděl Alexej Jegoryč, ale Petr Štěpánovič ho poslal pryč. Nikolaj Vsevolodovič za sebou zavřel dveře do sálu a v očekávání zůstal stát. Petr Štěpánovič na něj upřel bystrý, zkoumavý pohled.

„Tak co?“

„Tedy, jestli už to víte,“ spustil překotně Petr Štěpánovič a zdálo se, že mu chce očima proniknout až do duše, „tak nikdo z nás samozřejmě na tom nemá vinu, především vy ne, protože taková souhra náhod… shoda okolností… zkrátka a dobře, z právního hlediska na vás nikdo nemůže, a já letěl, abych vás informoval.“

„Uhořeli? Byli zavražděni?“

„Zavražděni, avšak neuhořeli, a to je malér, ale čestné slovo, já v tomhle nemám prsty, i kdybyste mě sebevíc podezříval – protože mě možná podezříváte, což? Mám-li být upřímný, víte, skutečně mě něco takového napadlo, ostatně vy jste mě na to sám přivedl, sice ne vážně, jen jste mě tak dráždil (vážně jste to přece nemohl myslet), ale já se k tomu nemohl odhodlat a neodhodlal bych se ani zanic, ani za sto rublů… a mimoto z toho nekoukal žádný prospěch, myslím, pro mě, pro mě… (Hrozně pospíchal a repetil jako řehtačka.) Ale teď ta shoda náhod: ze svých vlastních peněz (slyšíte, ze svých, od vás v tom nebyl ani rubl, a hlavně, vy to dobře víte) jsem dal tomu pitomému ožralovi Lebjadkinovi dvě stě třicet rublů, předevčírem večer – slyšíte, předevčírem, a ne včera po matiné, vnímáte to? To je přece nesmírně vážná shoda okolností, to jsem přece ještě nemohl mít vůbec jistotu, jestli k vám Lizaveta Nikolajevna odjede nebo ne. A vlastní peníze jsem mu dal jedině proto, že jste se předevčírem odvázal a usmyslel jste si, že veřejně rozhlásíte svoje tajemství. No, do tohohle já nevidím… to je vaše věc… rytířský čin… ale přiznám se, bylo mi, jako bych dostal klackem po hlavě. Ale protože ze všech těch tragédií sevření a truchlost přišly na mě – pozor, mluvím vážně, i když používám biblických výrazů – a protože to koneckonců hatí moje plány, zařekl jsem se, že za každou cenu a bez vašeho vědomí vystrnadím Lebjadkinovy do Petrohradu, zvlášť když on se tam sám pořád dral. Ale stala se jedna chyba: ty peníze jsem mu dal jako od vás. Byla to chyba nebo ne? Třeba to ani nebyla chyba, co říkáte? A teď poslouchejte, poslouchejte, jaký z toho všeho vznikl propletenec…“ V zápalu řeči se přiblížil až těsně k Stavroginovi a začal ho chytat za klopy kabátu (dost možná že schválně, namouduši). Stavrogin ho rázně praštil přes ruku.

„No, co to je… nechte toho… ještě mi zlomíte ruku… teď je nejdůležitější, co s tím propletencem,“ zahrčel znova, zřejmě nikterak nevyveden z míry tím úderem. „Tedy, navečer mu dávám peníze, pod podmínkou, že se i se sestřičkou hned za svítání vypraví na cestu. Dohled nad tím svěřuju tomu padouchovi Liputinovi, měl je vyprovodit a posadit do vozu. Jenže ten lotr si usmyslel, že si vystřelí z obecenstva, možná jste o tom slyšel? Co bylo na matiné? To si musíte poslechnout: oba chlastají a skládají (...)

(......)