Fjodor Michajlovič Dostojevskij
překlad: Taťjana Hašková a Jaroslav Hulák

BĚSI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

8

Potom nám nastalo mezidobí klidu a protáhlo se téměř na celých těch devět let. Hysterické výbuchy a štkaní na mém rameni, pokračující pravidelně, nikterak nevadily našemu blahému životu. Divím se, že Štěpán Trofimovič za tu dobu neztloustl. Jenom měl o něco červenější nos a přibylo mu dobromyslnosti. Pozvolna se kolem něho ustálil okruh přátel, vždy celkem dost úzký. Varvara Petrovna sice s naším kroužkem nepěstovala žádné styky, ale přesto jsme ji všichni svorně pokládali za svou mecenášku. Po trpké petrohradské lekci se usadila v našem městě natrvalo. Přes zimu žila ve svém domě tady, v létě pobývala na blízkém statku. Nikdy nezaujímala tak významnou pozici, ani neměla v naší guberniální společnosti takový vliv jako v posledních sedmi letech, to je až do té doby, než sem byl jmenován nynější gubernátor. Ten dřívější, nezapomenutelný dobrák Ivan Osipovič, byl její blízký příbuzný a svého času mu prokázala mnohé dobrodiní. Jeho choť se třásla při pouhém pomyšlení, že by se jí mohla nějak nezachovat, a guberniální společnost se Varvaře Petrovně kořila tak přemrštěně, i že to bylo skoro hříšné. Takže i Štěpán Trofimovič se přitom měl dobře. Byl členem klubu, s důstojným vzezřením prohrával a požíval všeobecné úcty, třebaže v něm mnozí spatřovali pouhého učence. Později, když mu Varvara Petrovna dovolila bydlet v jiném domě, získali jsme ještě větší volnost. Scházeli jsme se u něho asi dvakrát do týdne. Bývalo tam veselo, zvlášť když neskrblil šampaňským. Pro víno se chodilo do krámu k výše zmíněnému Andrejevovi. Účet vyrovnávala Varvara Petrovna každého půl roku, a den, kdy platila, byl skoro vždycky dnem choleríny.

Nejstarším členem našeho kroužku byl Liputin, guberniální úředník, už v letech, velký liberál, a v našem městě vyhlášený neznaboh. Byl podruhé ženatý, vzal si ženu mladičkou a hezkou, přičemž vyženil pěkné věno, a krom toho měl tři dospívající dcery. Celou rodinu udržoval v bázni boží a pod zámkem, nemožně lakotil a ze své službičky si zahospodařil na domek a našetřil kapitálek. Všude vnášel neklid. Přitom zastával jen nepatrný úřad. V městě se netěšil přílišné vážnosti a do vyšších kruhů neměl přístup. Nadto byl zjevný a už nejednou ztrestaný klepař, a to ztrestaný citelně, nejdřív jedním důstojníkem, podruhé váženým otcem rodiny, jistým statkářem. Ale nám se líbil jeho ostrovtip, zvídavost, jeho osobitá zlomyslná veselost. Varvara Petrovna ho v lásce neměla, ale vždycky se k ní nějak dovedl přitřít.

Neměla ráda ani Šatova, který se stal členem našeho spolku teprve v posledním roce. Šatov předtím studoval a po jistých studentských událostech byl vyloučen z univerzity. Jako malý hoch byl žákem Štěpána Trofimoviče, ale narodil se jako nevolník v rodině nebožtíka Pavla Fjodorova, komorníka Varvary Petrovny, a ta pro něho vykonala mnoho dobrého. Neměla ho ráda pro jeho pýchu a nevděčnost a zanic mu nemohla odpustit, že za ní nepřijel hned po tom, co ho vyhodili z fakulty. Naopak, na její tehdejší urychleně poslaný (...)

(......)