Fjodor Michajlovič Dostojevskij
překlad: Taťjana Hašková a Jaroslav Hulák

BĚSI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

2

V to, že je Šatov udá, uvěřili naši všichni, ale zrovna tak věřili tomu, že s nimi Petr Štěpánovič tahá jako s figurkami na šachovnici. Přesto všichni věděli, že se zítra v plném počtu dostaví na udané místo a že Šatovův osud je zpečetěn. Měli pocit, že se zničehonic zamotali do pavučiny k obrovskému pavoukovi. Vztekali se, ale třásli se strachy.

Petrovi Štěpánoviči bezpochyby zazlívali mnohé: všecko by se bylo odbylo mnohem hladčeji a snáz, kdyby si dal práci a alespoň krapet přikrášlil skutečnost. Místo aby jim předložil fakta v příznivějším světle, jako vzor římské občanské ctnosti nebo něco na ten způsob, uplatnil jenom hrubé zastrašování a zdůrazňování nebezpečí, které hrozí jejich vlastní kůži, což už bylo prostě nezdvořilé. Jistě, boj o život je to základní, jiný princip neexistuje, to ví každý, ale přece jen…

Jenomže Petr Štěpánovič neměl na Římany kdy, byl totiž sám náležitě otřesený. Stavroginův útěk ho šokoval a zdeptal. Lhal, když tvrdil, že se Stavrogin sešel se zástupcem gubernátora, ve skutečnosti naopak odjel, aniž se sešel s kýmkoli, ani s matkou ne, a nejpodivnější na tom bylo, že si ho nikdo ani nevšiml. (Úřady k tomu dodatečně musely podat zvláštní vysvětlení.) Petr Štěpánovič se celý den pokoušel něco zjistit, ale zatím nic nezjistil a ještě nikdy nebyl tak rozčilený. Nebylo divu, copak se mohl jen tak a naráz od Stavrogina odpoutat? Proto také se s našimi moc nemazlil. Mimoto mu teď svazovali ruce, byl už pevně rozhodnutý okamžitě se rozjet za Stavroginem, ale tady ho zdržoval Šatov, bylo nutné pětku konečně pevně stmelit – pro všechny případy. Nepustí je přece k vodě, třeba se mu budou ještě hodit, tak asi podle mě uvažoval.

Pokud šlo o Šatova, nepochyboval ani trochu o tom, že je udá. Všecko, co říkal o udání našim, byla lež: nikdy žádné udání neviděl ani o něm neslyšel, nicméně si jím byl jist, jako že dvakrát dvě jsou čtyři. Bylo mu jasné, že Šatov nebude s to přenést přes srdce všecko to, k čemu tady došlo – smrt Lízy, smrt Marie Timofejevny – a právě teď už se rozhodne. Kdo ví, dost možná, že měl nějaké informace, které ho opravňovaly to předpokládat. Bylo známo i to, že Šatova osobně nenáviděl, kdysi se kvůli něčemu pohádali a Petr Štěpánovič nikdy nikomu žádnou urážku nepromíjel. Jsem dokonce přesvědčen, že právě tohle byl ten hlavní důvod.

Chodníky máme u nás úzké, cihlové, místy jen dřevěné. Petr Štěpánovič kráčel prostředkem chodníku a zabíral ho celý, a docela ignoroval Liputina, který se vedle něho nevešel a musel klusat o krok za ním anebo, když s ním chtěl hovořit a jít vedle něho, sejít na ulici do bláta. Petr Štěpánovič si najednou připomenul, jak ještě nedávno sám přesně takhle klusal za Stavroginem, který zrovna tak jako teď on šel prostředkem chodníku a zabíral ho celý. Připomenul si tu situaci a div se nezalkl vzteky.

Ale i Liputin se zalykal roztrpčením. Prosím, ať si Petr Štěpánovič jedná s našimi, jak chce, ale s ním? On přece z nich nejvíc ví, je se společnou věcí srostlý (...)

(......)